ROZHOVOR EXTRA: Horolezec Radek Groh o prvovýstupu na Muchu Chhish
- Eliška Lajblová
- 17. 3.
- Minut čtení: 8
Aktualizováno: 8. 4.
► Pokud se vám video líbí, můžete podpořit vznik dalších rozhovorů, a to zde. Děkujeme!
Radek „Radar“ Groh je skialpinista, horolezec, trailový běžec a ambasador HUDYsportu. Loni se spolu se Zdeňkem Hákem a Jaroslavem Bánským vydal na Muchu Chhish (7 453 m n. m.), nejvyšší do té doby nevylezený vrchol světa – pokud nepočítáme hory, na které se nesmí lézt z politických či náboženských důvodů. V rozhovoru jsme si povídali o přípravě speciálního vybavení, o samotném průběhu celé expedice a nakonec i o možnostech ledolezení u nás v České republice.
Co vše v rozhovoru s Radkem zaznělo?
0:50 První pokus o Muču Kiš
2:00 Účastníci expedice 2024
3:24 Dostupnost lokality a aklimatizace
5:12 Počasí
5:52 Průběh expedice
7:38 Jištění
8:42 Výstroj a výbava na míru
10:48 Ledolezení v ČR
11:51 Ztráta satelitního komunikátoru
Video YouTube verze zde:
Podcastová Spotify verze zde:
Podcastová Apple verze zde:
YouTube Music verze zde.
Naším partnerem je také BrainMarket.cz. S kódem NAHORU10 dostanete 10% slevu na většinu jejich nezlevněných produktů.
Na ledolezení v Krkonoších se můžete registrovat zde.
Podpořte vznik dalších rozhovorů.
Zde je i textová verze, pokud preferujete čtení před poslechem. (Přepis byl vygenerován automaticky, takže se v něm mohou objevit drobné nepřesnosti – děkujeme za pochopení!)
Horolezec Radek Groh o prvovýstupu na Muchu Chhish
Radek Radar Groh, skalní lezec, horolezec, trailový běžec.
Rozhovor s ním jsme už dělali.
Bylo to v Krkonoších na Brádlerových boudách.
Teď se v Krkonoších nacházíme také, v Labském dole.
Brádlerovy boudy jsou kousek od nás.
A my bychom si s Radkem chtěli povídat na téma Muchu Chhish, expedici, kterou absolvoval v loňském roce.
Čau Radku!
Zdar!
Ahoj, ahoj.
V tom našem minulém rozhovoru, to bylo čtyři roky dozadu, tam sis v té době studoval na Horské vůdce.
Jak to máš teď? Dostudoval jsi?
Jasně, tak to už je drahně let.
Od té doby už mám vlastně vzdělání Horského vůdce a teď se tomu věnuji.
Dobře.
První pokus o Muču Kiš
Pojďme teda k té expedici Muchu Chhish.
Vy jste tam byli v červenci loňského roku, 2024.
Je to správně?
Přesně tak, tak jsme tam byli dlouho, takže i v červenci.
Dobře, my jsme byli tam ještě rok předtím.
To byl pokus číslo jedna.
Přesně tak, moje premiéra na Muchu Chhish byla v expedici Pavla Kořínka, kde jsem s Pavlem Bémem, Tomášem Petrečkem.
Dali jsme do toho maximum.
Na vrchol jsem se nepodíval, to mě dost dožralo, takže jsem byl rád, když jsem pak přemluvil tady tu svitu těch mojich krkonošských kamarádů, že do Pákistánu se vydáme znovu a tentokrát nám štěstí přálo a na vrchol jsme vylezli.
K těm partiákům se ještě dostaneme, ale v tom roce 2023, kde jste skončili?
Nebo co?
Já jsem vlastně nakonec s takovým nějakým zoufalým solo pokusem to probil do toho závěrečného hřebene, ale prostě jsme museli se vracet, takže na ten finální konečný hřeben Muchu Chhish jsem se podíval.
Vlastně s Tomášem Petrečkem jsme byli v posledním vojenském táboře zhruba v té výšce 7350 metrů a odtamtud jsme pak zahájili ústup.
Účastníci expedice 2024
Dobře, pojďme tedy do roku 2024 a možná začneme s parťáky, takže kdo s tebou absolvoval výstup?
Tak volba byla jasná, že jo, Zdeněk Háček Hák, kamarád z Krkonoš, Horský vůdce, fenomenální horolezec, no a hnedka další byl Jarda Banán Bánský, kolega z horské služby, kamarád, emeritní reprezentant ve skialpinismu, výborný horolezec, takže jsem věděl, že tenhle triumvirát má velkou šanci uspět.
Ono se jednalo o prvovýstup, jasně, ale zároveň to byla nejvyšší dosud nezdolaná hora světa, do toho se nepočítají všechny hory, jak to přesně je?
Jo, ale tenhle ten kalkul, říkám si, že je to nejvyšší legálně dostupná hora, na kterou vláda přizná povolení.
V Butánu například existují vyšší hory, ale vzhledem k náboženským důvodům, nějakým sociálním nebo společenským, se na ně neleze, což my pochopitelně respektujeme, nechceme prostě jít někam, kam se nemá, tak tohle vlastně byla meta mnoho let, vlastně velmi silně pokoušená, na Muchu Chhish již bylo více než dvacet elitních expedic, právě kvůli tomu, že to bylo svým způsobem ve své době pól nějakého horolezeckého snažení.
Dostupnost lokality a aklimatizace
Lokalita té hory, protože ona je trošičku jinde, než takový ten klasický pás 8 000 pákistánských hor, o kterým ty si na jedným přednášci hovořil, že vlastně jde se tam přesledovat z Baltora, což není úplně něco, co tě extra baví, takže tady ta dostupnost je podobně náročná?
Vůbec, údolí Hunza je čarokrásný, prostředí, kulturou, lidmi, ale hlavně je tohle dostupné do základního tábora pod Mučuk, když putuješ dva a půl dne, takže v podstatě taková trailová dosažitelnost, ale jinak jakoby horograficky to samozřejmě spadá do velkého Karakoramu, ale vlastně ty vzdálenosti tam jsou v tom vstřícnější pro nás lenochy.
To sice jo, ale na druhou stranu tolik neaklimatizujete, to znamená, kolik času jste věnovali vlastně aklimatizaci, než nastal den D a co jste dělali?
No tak v tom byla samozřejmě taková zapeklitost tohoto našeho snažení.
My jsme měli aklimatizaci původně plánovanou na sošný vrchol Hunza Peaku, který se tam tyčí nad správnou oblastí Hunzy Karjabádu, ale vinou nějakých zdravotních komplikací, které postihly Zděndu, se nám ten vrchol nezdařil.
Pustili jsme od něj právě, abychom zachovali tu konzistenci té party a měli jsme možnost vlastně v té naší trojici stoupat k tomu vrcholu.
Takže po zhruba, já nevím, více než nebo zhruba asi třech týdnech jsme se tedy ocitli v tom základním táboře pod Muchu Chhish, ale aklimatizovaní jsme nebyli vůbec, protože vlastně ty podmínky v Karakoramu jsou obrovské.
Tam jsme byli v základním táboře ve výšce 4 tisíce metrů, takže to nás nijak ideálně nepředurčovalo.
Pro tenhle přespolák ve výšce 7 tisíc metrů jsme tam rychle zbastlili nějakou rychlou aklimatizaci, ale nakonec to stačilo.
Počasí
Vzhledem na ty poměrně extrémní vzdálenosti z basecampu na vrchol, tak je potřeba třeba jiný přístup nebo jiný výhled co se týče počasí?
No tak samozřejmě ta vzdálenost je obrovská.
Ten Karakoram je typický svým zdivočelým počasím.
On vám nedá tu dlouhou periodu, nedá vám prostě 14 dní, abyste se tam prostě v tom rochnili.
My jsme to chtěli zfouknout zhruba za 5-6 dní.
I přesto ta prognóza byla nevstřícná, ale nebyl čas ztrácet čas.
Radek už se potřeboval vrátit sem na střechu, takže jsme do toho šli a dopadlo to.
Průběh expedice
Ok, pojďme ale ještě se dostat do toho mezitím, než jste vyrazili, než jste se dostali nahoru.
Jakým způsobem to probíhalo?
Vlastně ta vzdálenost je opravdu obrovská, tak čím je to specifické?
No tak samozřejmě musíme tu horu ukusovat co možná o největších kusech.
V tom je ten problém, že když vlastně nejste dobře aklimatizovaní, tak vlastně to tak nejde, nedokážete tam prostě rychle postupovat, což my prostě museli.
Ještě to vůbec bylo umocněné tím, že jsme byli permanentně ztížení nějakýma zdravotními komplikacemi, které taky naší akceschopností neprospívaly, ale nějak jsme to zvládli.
Na druhou stranu jste byli tři.
To je samozřejmě výhoda, že si asi rozložíte váhu u těla atd.
Přesně tak.
Kromě nějaké sociální intriky, silného přátelství, tak ale i to byl vyloženě kalkul.
Snažil jsem se využít ty zkušenosti z toho předchozího roku.
Věděl jsem, že prostě troje záda unesou víc než dvoje.
Troje páry nohou prošlapou tu nechutnou sněhovou hmotu efektivněji.
Na konec vlastně klíčový se ukázal Jarda, který se tam ukázal v elitní formě a ten vrchol nám tam vyklíčil.
Jištění
Jištění zpomaluje, to je jasná věc. Na druhou stranu je tam nějaká míra rizika. Jak to probíhalo?
No tak vždycky to bylo něco za něco. Jak už jsem se vrátil k tomu, že jsme do toho šli s těmi kartami rozdanými a že jsme byli špatně aklimatizovaní, já byl nemocný.
Prostě jsme museli ten čas honit někde jinde, takže jsme šli do nějakého toho rizika.
Odpustili jsme si to jištění, což nás aspoň trochu zrychlilo a tím jsme to zvládli rychleji.
Já jsem dokonce slyšel, že jste se jistili opravdu minimum, řekněme nějakých 200 metrů nebo něco takového.
Opravdu skoro celou cestu jste šli.
Tak jako vidíš, z Krkonoš tady ve sněhu nám pomohl, tak my tady podctivě trénujeme, takže škrábat těma mačkama umíme.
Byli jsme si jistí sami o sobě, důvěřovali jsme si jako parťáci, ale takhle jsme věděli, že pokud chceme se dostat z vrcholu dolů, tak není čas na nějakou přehnanou obezřetnost.
Výstroj a výbava na míru
A jak jste řešili to množství sněhu, protože jste se museli poměrně brodit?
Tak to je v tom Karakoram fenomén posledních let.
Snažili jsme to řešit tím, že jsme to prošlapávali trojíma nohama, když v poslední době to zůstalo spíš na ty Jardovy nohy.
Ale třeba už z té předchozí expedice jsem si tam pořídil takové ty sněžnice nebo takové ty aplikace mezi mačku a botu, které nám umožňovaly efektivně jít stoupat těmi tlustými sněhovými vrstvami.
A to je věc, kterou si můžeš někde koupit?
Jo, koupili jsme si ji draze někde ve Švýcarsku, prodávají.
Nicméně měli jste tam pomocníky, které jste si udělali sami. Jarda vytvářel tam sněhové kotvy, tak to bylo trošku specifické, že vám to pomohlo?
No ne, tak obecně v těchto horách, je organizovanost nositel efektů, jsme měli všechno odladěné, od maček, oblečení.
Rakoncaj se i nám na míru ušil kombinézy ultralehké stany, do kterých jsme se vešli tři.
My jsme prostě věděli, že musíme být na to dobře připravení. Byli jsme, Jarda tady měl speciální ultralehké kotvy, které nám umožnily nějaké základní jištění v těch nejnebezpečnějších částech.
Takže jsme o tom přemýšleli a vyplatilo se to.
Tak teď je nakonec nějaké číslo, takže kolik dní jste celkem šli na vrchol?
Čísla, já si myslím, že jsme tam zpátky byli asi šest dní. Na přesná čísla si nepamatuji, ale ne celý týden. Šest dní.
A nastoupili jste zhruba kolik výškových metrů?
Těžko spočítáte, přes tři tisíce výškových metrů to určitě bylo.
A ten sestup, ten trval jak dlouho?
My vlastně jsme z toho posledního výškového tábora to vyhrkali na vrchol.
Vlastně ještě ten den jsme dokázali sestoupit do výškového tábora číslo tři a druhý den už jsme se těšili komfortu základního tábora.
Takže to mělo takovouhle dynamiku.
Ledolezení v ČR
Za náma je parádní ledová stěna. Kolik je vůbec takových stěn nebo takových možností zalézt se v ledu v České republice?
No já si myslím, že takováhle možnost je jen jedna.
Tu máme my v Krkonoších, jsme za ní vděční.
Jsme vděční správě Národního parku, že nám to tady vůbec umožňují tady takhle trénovat.
Takže je báječný.
Takže když bych si a já chtěl zalézt, tak co pro to musím udělat?
Tak na prvním místě se registrovat na Krkonošském Národním parku a pak sem můžeš vyrazit.
Samozřejmě ledolezení to už je pokročilá lezecká technika.
Tak s nějakým zkušeným kamarádem, eventuálně horským vůdcem.
Dobře, eventuálně ty jsi horský vůdce.
Tak takže tohle je jedna z aktivit, kterou pro klienty děláš?
No tak samozřejmě jedna z aktivit.
Tak, děkuji za tohle shrnutí.
Ztráta satelitního komunikátoru
A já bych měl jednu takovou závěrečnou otázku, vzhledem k tomu, že jsme dělali rozhovor s tvojí partnerkou, Lenkou Erlebachovou, která s tvojí sestrou, Kájou Grohovou, byla na Gasherbrum 1.
Přesně v té době, kdy vy jste byli na Muchu Chhish.
A Lenka nám vyprávěla, jak se jí stala taková specifická věc se satelitním telefonem, který vlastně vypadl z kapsy, sjel kus svahu a spadl dolů a zůstal na jednom místě, což samozřejmě může simulovat ne úplně šťastnou věc.
A vy jste o nich neměli vlastně žádné dva dny žádné zprávy.
Tak ty seš na expedicích často, to znamená, že tvoji blízcí tohle vlastně mohou podobné situace prožívat na té straně doma.
Teď se to otočilo a ty jsi vlastně tohle prožíval už v domácím prostředí, tak je to nějaký strach o toho blízkého, nebo o ty dvě blízké ještě k tomu, tak vůbec něco nového pro tebe, ne?
No tak samozřejmě, že to bylo extrémně nepříjemné.
Ono ještě to nebylo jenom satelitní telefon, to byl satelitní komunikátor, který vlastně přesně pořád vysílal tu GPS polohu, proto ty očekávání byly dramatičtější.
Ale zas musím říct, že já Káje a Lence na tolik důvěřuji, že ještě tady je jich horolezecká excelence a to jejich fungování v horách je na takové úrovni, že jsem byl přesvědčený, že to zvládnou a že se nám pořádku vrátí domů.
Tak jo. Díky moc za rozhovor.
Já děkuji. Díky, že jste se za mnou dorazili do Labáku.
Ať ti to hezky leze, ať ti to dobře klouže na lyžích a ať ti to dobře běhá.
Vám děkujeme, že jste tenhle rozhovor poslouchali, anebo to ani viděli, pokud jste koukali na YouTube.
Jsme rádi, že nás budete sledovat.
Můžete i na sociálních sítích, Facebook, Instagram.
Děkujeme našim partnerům, Salewě, hlavnímu partnerovi a i Brain Marketu.
Mimochodem, s kódem “NAHORU10”máte 10% slevu na většinu produktů v e-shopu BrainMarket.cz.
A u příštího rozhovoru naviděnou a neslyšeno. Ahoj.