Výsledky vyhledávání

Radek Jaroš. Jméno, které v českém horolezectví nepotřebuje představení. První Čech a teprve patnáctý člověk na světě, který zdolal všech 14 osmitisícovek bez kyslíkového přístroje a bez pomoci výškových nosičů. Ale místo odpočinku si tento horolezec z Nového Města na Moravě připravil nový projekt — tentokrát míří na místa, která většina lidí na mapě ani nenajde. Co jsou nejizolovanější hory světa? Izolovanost hory nemá nic společného s její výškou ani přístupností. Jde o čistě geografický údaj — jak daleko musíte cestovat k nejbližšímu místu s vyšší nadmořskou výškou. Výsledkem je fascinující seznam 15 vrcholů roztroušených po celém světě: sopky uprostřed Pacifiku, ledové štíty v Grónsku, vulkány na Kamčatce nebo osamělé kopce na Velikonočním ostrově. Jaroš na tento projekt narazil náhodou. Při výstupu na Aconcaguu si odskočil na Velikonoční ostrov a vylezl na tamní nejvyšší bod — sopku Maunga Terevaka (507 m n. m.). Na Wikipedii pak zjistil, že jde o dvanáctou nejizolovanější horu planety. A okamžitě si řekl: zbývá dalších čtrnáct. Šest hor měl odškrtnutých ještě před startem Díky předchozím projektům — Koruně Himálaje a Koruně světa — měl Jaroš z patnácti izolovaných hor hned šest splněných, aniž by o tom věděl. Kilimandžáro, Elbrus, Denali, Vinson Massif, Aconcagua i Kosciuszko jsou totiž zároveň nejvyššími vrcholy svých kontinentů. Zbývající cíle jsou ale o poznání exotičtější. Na seznamu najdeme Mauna Kea na Havaji, Pico de Teide na Tenerife, Klíčevský vulkán na Kamčatce nebo Mont Ross na subantarktických Kerguelenských ostrovech — místa, kam turistika normálně nedosáhne. Mount Cook: hora, která Jaroše překvapila Jednou z prvních zastávek byl Aoraki/Mount Cook na Novém Zélandu — pouhých 3 754 metrů, ale s pověstí, která výšce vůbec neodpovídá. Jaroš přiznal, že ji podcenil. Ledovce začínají ve 2 000 metrech — kam se doletí vrtulníkem — podmínky jsou srovnatelné s K2 a riziko padajícího ledu je konstantní. Málem nás rozsekal led. Musím přiznat, že i přes 40 let zkušeností jsem horu podcenil. Ze tmy na tým vyrazila masivní lavina — stihli utéct jen o vlásek. Hora sice měří méně než polovičku výšky K2, ale svým charakterem ji v mnohém připomíná — příkré stěny, padající ledovce, proměnlivé počasí. Réunion: od oceánu přímo na vrchol sopky Další zastávkou byl Piton des Neiges (3 071 m) na ostrově Réunion v Indickém oceánu. Neaktivní sopka, nejvyšší bod celého ostrovního souostroví. Jaroš spojil výstup s prozkoumáváním ostrova, který nabízí unikátní kombinaci tropické přírody, kráterů a velehorského terénu — to vše na ploše menší než kraj Vysočina. Co dál: Kamčatka, Grónsko, Havaj Projekt je v plném proudu. Na seznamu ještě čekají destinace jako Klíčevský vulkán na Kamčatce (4 750 m), Mauna Kea na Havaji nebo Gunnbjorn Fjeld v Grónsku. Každá z těchto hor vyžaduje samostatnou expedici do míst, kde záchranné služby prakticky neexistují. Přednášky 2026 V letošním roce Radek Jaroš objíždí česká města s benefičními přednáškami, kde představuje dosavadní expedice. Výtěžek putuje na podporu Domácího hospice Vysočina a Centra Zdislava. Termíny a místa najdete na webu radekjaros.cz.

Marek Novotný je horolezec a autor dvou knih. Na kontě má šest slezených osmitisícových vrcholů a za sebou patnáct himálajských expedic. V rozhovoru popisuje výstup na Nanga Parbat z roku 2025, který s Ondrou Hlásným dokončil bez kyslíku a bez výškových šerpů. Mluví o náročných bivacích, sněhové bouři, halucinacích, sestupu na hraně přežití i následné léčbě omrzlin, která po osmi měsících skončila amputací deseti prstů na nohou. Co vše v rozhovoru s Markem zaznělo? 1:14 Proč právě Nanga Parbat 4:35 Nanga Parbat jako „Hora zabiják” 5:01 Base camp pod Nanga Parbat 7:18 Katarská princezna 9:00 Postup k vrcholu 15:42 Vrchol Nanga Parbat 17:41 Sestup 20:31 Sestup do base campu a první známky omrzlin 28:11 Pákistánská nemocnice a návrat domů 32:31 Amputace 47:47 Co bude dál Video YouTube verze zde : Podcastová Spotify verze zde : Podcastová Apple verze zde : Hlavním partnerem rozhovorů naHoru.tv je značka Salewa. Více informací zjistíte zde . Partnerem rozhovorů naHoru.tv  je také ‪BrainMarket‬ . S kódem NAHORU10 dostanete 10% slevu na většinu jejich nezlevněných produktů na e-shopu  při nákupu nad 1500 Kč. Klasický rozhovor s Markem Novotným najdete zde . Markovy knihy najdete zde . ► Pokud se vám rozhovor líbí, můžete nás podpořit tlačítkem DÍKY přímo pod videem nebo na našem webu zde: https://www.nahoru.tv/podporte-nas . Děkujeme! Podpořte  vznik dalších rozhovorů.

► Pokud se vám video líbí, můžete podpořit vznik dalších rozhovorů, a to zde . Děkujeme! Horskou průvodkyni Marušku Lollok Klementovou (aka Děvče z hor) jsme na Peakfestu vyzpovídali na téma plánování Patagonie. Maruška nám v tomto rozhovoru EXTRA přiblížila, jak naplánovat dvou až třítýdenní dovolenou v Patagonii - od nejzajímavějších míst a horských vrcholků, až po nezbytné části výbavy do větrných patagonských hor. Co vše v rozhovoru s Maruškou zaznělo? 2:40 Nejzajímavější místa Patagonie 4:49 Treky v NP Torres del Paine 7:04 Ledovec Perito Moreno 8:05 El Chaltén a Fitz Roy 9:43 Doprava v Patagonii 11:00 Los Gliaciaros 13:45 Nejvýhodnější lety do Patagonie 15:11 Rozpočet 18:45 Na co nezapomenout Video YouTube verze zde : Podcastová Spotify verze zde : Podcastová Apple verze zde : Hlavním partnerem naHoru.tv  je ryzí horská značka Salewa, která vyrábí oblečení a vybavení, které kombinuje tradiční materiály s progresivním a moderním designem. Lokální web najdete zde . Naším partnerem je také BrainMarket . S kódem NAHORU10 dostanete 10% slevu na většinu nezlevněných produktů. A pokud si nevíte rady s výběrem, sepsali jsme pro vás článek , kde vám poradíme, jaké doplňky stravy pravidelně doplňovat. O výletech s Maruškou se dočtete zde . Podpořte  vznik dalších rozhovorů. Zde je i textová verze, pokud preferujete čtení před poslechem. Vše o Patagonii s Děvčetem z hor Ahoj, právě teď jsme na Jizerce, v Jizerských horách. Jizerka je nejvýše položená osada v České republice. Je to tady nádherné, hory prostě. A za mnou, na levé straně, vidíte takový dav lidí. A tam se pořádá Peakfest. Peakfest je horský festival, který pořádá Honza “Tráva” Trávníček, se kterým jste, aspoň doufám, slyšeli náš rozhovor, který běžel někdy v lednu tohoto roku. A my jsme si říkali, že využijeme tuhle příležitost k tomu, že tady natočíme nějaké mini rozhovory nebo nějaké speciální rozhovory. Ať už s osobnostmi, se kterými jsme dělali ty naše hlavní velké rozhovory, a nebo třeba s někým dalším. Důležité je samozřejmě, aby ta osobnost byla zajímavá a měla ráda hory. Taky jednu věc bych vám rád vysvětlil, proč vlastně tady vidíte mě, proč tady nevidíte našeho standardního moderátora Lukáše. Lukáš tenhle ten víkend bohužel nemohl. A my jsme vlastně s Lukášem a společně s režisérem Alešem zakládali naHoru.tv někdy pět let dozadu. Já jsem primárně měl na starosti marketing, který mám na starosti dodnes. Ale k tomu jsme si říkali, že bychom to mohli trošku obměnit tu tvář, kterou pravidelně vidáte, a že některé rozhovory natočíme trošku v jiném složení. A proto tady vidíte dneska výjimečně mě. A prvním hostem, kterého jsme si tady nějak tak pro vás připravili, je tady slečna paní Maruška, alias Děvče z hor. Ahoj Maruško. My se známe, že. Ano, my se známe, my se známe už z rozhovoru. Ahoj. A co tady? Spokojená, líbí? Je příjemně, krásné počasí.     Já jsem nadšená, v zenu. Je to tady úžasné. Byla jsem tady naposledy v tom období před dětmi, takže se sem vracím po letech a počasí nám vyšlo, skvělí lidé, skvělá atmosféra, skvělý program, dávám deset bodů z deseti.    Pecka, pecka. Ten náš rozhovor jsme dělali v prosinci loňského roku a co se vlastně stalo od té doby? Letos, prázdniny, jak sis je užila, bylo to spíš pracovnější, nebo po světě?     Zimní, nebo letní prázdniny? Ten rozhovor jsme dělali v prosinci. V lednu jsem byla v Patagonii s výpravou, jaro klasické v Nepálu a celé léto potom jezdím z Itálie, z Dolomit do rakouských Alp. Přijela jsem v sobotu, teď mám týden v České republice a pak letím na Ararat zase do Nepálu, takže mě ještě čeká několik cest. To je provokace, co!    Pecka, taková jemňoučká závist, to přiznávám, ale dobře, dobře. Nejzajímavější místa Patagonie Jsem rád, že jsi zmínila právě Patagonii, protože tenhle minirozhovor bych rád právě směřoval konkrétně k té Patagonii. Já vlastně jsem tam byl někdy v roce 2018 a je to totální pecka. A věřím tomu, že naši komunitu, naše sledující a obecně diváky právě tohle téma docela hodně zajímá. A rád bych se dostal trošičku více do detailu. Začněme možná tím nejzajímavějším, co v Patagonii vidět. Máme tam Argentinu, máme tam Chile, máme tam x parků, tak možná kdybys měla zmínit ty highlighty a představme si, že to říká někomu, kdo si musí vzít dovolenou, kdo nemá prostě měsíce na to, aby to všechno procestoval, kdo má nějaké ty dva, tři týdny, tak vlastně jak bys to podala?     No tak přesně takhle to já vždycky pojmu, protože nevýhoda Patagonie, nebo výhoda?... Výhoda je v tom, že ty roční období tam jsou obráceně, takže si nemusíš v létě brát dovolenou letní, abys letěl do Patagonie. Naopak ideální je si vzít dovolenou v zimě, což je nevýhoda v tom, že když tam letíš v tom lednu, kde je tam vrcholné léto, tak ti tam zrají třešně, čerstvé jahody si kupuješ, rozkvétá levandule, jenže najednou si na začátku roku vyplýtváš dva týdny dovolené, které už ti zbytek roku chybí. Tak to je, kdo s tím bojuje, ne úplně ideální stav. Já ještě trošku odbočím, ale zrovna tady mám ten pocit, jak kdybych trošku tu Patagonii měla tak navnímanou.   Tamhle krávy, ne? Tipuju.     Jo, krávy, ale je to prostě takový otevřený prostor, ta Patagonie je taková nekonečná, strašně rozlehlá, dlouhé vzdálenosti. Pokud bych měla někoho do Patagonie poslat, že se tam dostane jen jednou za život a má na to optimálně ty dva, dva a půl týdny, protože i ten let je tam dlouhý, tak bych vypíchla fakt tu totální jižní Patagonii. Jak jsi říkal, budeš se pohybovat mezi Argentinou a Chile a národní parky Ohňová země, úplně ten nejjižnější národní park, prostě Ushuaia, nejjižnější město světa, jako úžasná pecka, buď se tam dá udělat vícedenní trek, nebo kdo je takový víc na pohodu, tak prostě bydlíš v Ushuaia a vyjíždíš na jednotlivé treky. Můžeš se koupat vlastně skoro jako na březích Antarktidy, dalo by se říct, jako v chladné vodě. Národní park, Torres del Paine, tak je jako úplná pecka, v Chile, tak tomu se říká, že to je jeden z těch top deseti treků světa.    Treky v NP Torres del Paine Trošku bych tě přerušil, když jsem tam byl, tak tam jsou vlastně ty dva okruhy, ten dvojité V, já jsem šel ten, ten pětidenní právě, a pak se chodí vlastně to óčko, to celý dokola, který je tak osmi až deseti denní, a už musíš mít nějaký zázemí, stany, jestli se nepletu, protože tam už nejsou chaty.     Je to tak. Já mám na tomhle treků strašně ráda to, protože musíš mít permity a musíš tady mít všechno zarezervované dopředu. Takový ten stres, co v době overtourismu teďka lidi mají, že všude bude těsno, tak to se ti tady nemůže stát, protože každé to tábořiště má nějakou kapacitu, řekněme, těch 100 lidí. A kdo nemá tábořiště, tak vlastně nemůže na tom treků pokračovat, protože nemá kde spát. Žádné táboření na divoko, rozdělávání ohně, tam vlastně není povoleno, takže ten počet osob tam takhle je limitován. Já chodím taky ten W-trek, protože prostě v rámci těch dvou týdnů investovat deset dní do O-treku už je dost. A přiznám se, já mám ráda na tom pohodlíčko, že si tam domluvím erární stany, nemusím si ten stan sebou tahat, beru si jenom spacák, stravuji se už na místě, takže ten W-trek chodím s batohem, který má, řekněme, prostě sedm osm kilo, víc si to užiju. A to si myslím, že je jako hodně pěkné. A výhoda třeba toho treků je v tom, že není ani příliš vysoko. Že se člověk pohybuje v těch výškách do 2000 metrů nad mořem, nebo třeba 1500, takže žádná aklimatizace není potřeba, není potřeba se na nějak speciálně chystat, co se týče výšky, a teplotně je to, jak asi dneska tedy na Jizerce.    A i výstroje vlastně není třeba žádná.     Výstroje, jasně, jo, přesně, žádné mačky, jo, žádné cepíny.    A ten O-trek jsi šla taky, nebo ne?     O-trek jsem nešla, protože prostě ono to vypadá jako práce snů, a já vlastně furt někam jezdím, jako s nějakou skupinkou, s nějakýma lidmi, a nemám úplně časovou kapacitu na to, tam třeba zůstat, a ještě se vrátit na nějaký trek, který bych si chtěla projít. Takže všechny ty moje výpravy začínají většinou někde v El Calafate, tam je ten obrovský pás, ten Perito Moreno, ten jihoamerický ledovec, to je jako taky pecka, jo. Když začneš tím, že přiletíš do Calafate a jedeš na ledovec Perito Moreno, tak tam sbíráš ty popadané brady po zemi, jak se všem to strašně líbí, a pak si každý řekne, no tak teď už asi může domů, a pak vlastně se ti to graduje, jak se posouváš na jih, takže já se pohybuju právě tady v té úrovni od Calafate směrem na jih. Ale já jsem zamluvila tu otázku, ty jsi se na něco ptal, a já jsem se zacyklila. Ledovec Perito Moreno Já už ani nevím, na co jsem si chtěl zeptat, ale k tomu Perito Moreno jsem se chtěl zeptat, jestli to má smysl opravdu jenom vidět na těch pár hodin, nebo třeba si tam dát i trek po tom ledovci. Nevím, jestli jsi to absolvovala někdy?     Neabsolvovala, dělají se třeba treky i z El Chalténu, ten El Chaltén je takový prostě něco, jak se říká Chamonix nebo Špindl, ale má to taky jako strašné kouzlo, jo, ten El Chaltén, je to takový pěkný, že tam prostě chceš.    Hlavně, když jsme si dávali vínko v půl dvanáctý, i po půlnoci, a bylo světlo prostě úplně.     Ano, ještě tím, jak jsi hodně na jihu, tak ten leden, únor, kdy ty dny tam jsou fakt dlouhé, prostě si sedíš, popíjíš si Pisco Sour třeba, nebo jasně argentinská červená vína. Dáš si argentinské červené víno a pak se vrátíš do Čech a teda nic proti českým vínům, ale pak tady to víno vlastně čekáš…    Od té doby nepiju žádná jiná červená vína, než argentinská nebo česká.     No, tak má to něco do sebe. Takže to je další taková přidaná hodnota té Patagonie, nejenom teda příroda, treky, ale i ta kulinářská stránka té věci, tak vína, jo, argentinské steaky, prostě, jo, super v tomhle tom. El Chaltén a Fitz Roy Okay, takže jsme byli v El Chaltén, respektive El Calafate, Perito Moreno a pak se teda blížím asi k El Chalténu a tam vlastně kolik dní tam strávit, aby to dávalo nějaký smysl, tak jsme se tam opravdu viděli ty highlighty?     No my jsme se zacyklili u toho treku přes tenhle ledovec. Takže můj někdy nějaký sen do budoucna je vyrazit z El Chalténu a projít až za Fitz Roy, Fitz Roy asi jsi viděl, že jo, nebo pro ty, co to neznají, ať jsme takový trošku edukativní, klasické, pásmové, masivní věže, které vidíte na těch pohlednicích, tak klasický turistický okruh, tak jednodenní ze Chalténu k Fitz Roy, podíváš se na ty štíty, vracíš se zpátky, ale dá se, já to mám jakože na mapě, právě jít pěšky za ten Fitz Roy, potom projít na jih, už po té Chilske straně, po ledovci a vrátit se do Chalténu, jo. Je to okruh asi taky na 8-10 dní, ale jdeš po ledovci, musíš mít fakt zkušenosti, vybavení, lano, cepíny, mačky, musíš tam stanovat, vařit si na tom ledovci, takže je to už taková hodně vyšší dívčí, ale myslím, že to ještě někdy si takový sen splním.    Jo, ale já se k tomu přece jenom zeptám, protože přece jenom v naší komunitě jsou ti zkušenější lidé, ale i ti míň zkušení a tenhle ten ledovec přece jenom chůze po, řekněme, kvalitním ledovci, pouze na laně, na mačkách, nemusí být tolik technicky obtížná. Je to spíše opravdu o tom to lano mít, kdyby náhodou. Ale mluvila si o cepínu, opravdu tenhle trek vyžaduje i ten cepín, kdyby opravdu náhodou, že to tam je třeba někdy exponovanější, nebo?     Já jsem to nešla, já bych ráda řekla jo, nebo ne, ale nešla jsem to a tím, že jsem to nešla, tak já bych si určitě alespoň nějaký jako skialpový ultra light cepín nabalila. Jo, byla by to pro mě jako zkušenost spíš taková. Doprava v Patagonii    Kdyžtak lokální průvodci, ty tam s nimi nějak spolupracuješ vždycky? Ne, ne.      Všechno jedeš tady sama při sobě.     Vždycky si osvěžím španělštinu, protože se tam jinak než španělsky nedomluvíte.   Taky důležitá věc.     Důležitý point ještě, co je jako strašně efektivní, tak ono je to fakt civilizovaná země, takže celou tu Patagonii projedete místní dopravou. Místní autobusy, které si objednáte i z Čech, nakoupíte přes internet, zarezervuješ si místa, jsou to komfortní autobusy, takové s lehátkovou úpravou, toaleta je uvnitř, takže prostě sedíš, poslechneš si mraky audioknih, přečteš si mraky knížek, protože ty přejezdy ono ta  Patagonie je fakt velká, jo. To se bavíme třeba o území, kdybyste to položili do Evropy,  jak kdybyste jeli z Prahy do Madridu, po zemi. Takže přijíždíš tady tou pampou, takže to, co vidíme tady, tak si představte, že je to stonásobně delší, a ty vlastně jedete tím autobusem a ta krajina. To je strašně vtipné, že ta výhoda těch přejezdů je v tom, že když usneš, na dvě hodiny, tak se probudíš a krajina je stále stejná. Takže o nic nepřijdeš, než jako viděli jste, neviděli jste, tak vidíš jako furt stále ty stejné věci. Ale je to super, že tady se dá krásně pohybovat, bez nutnosti si půjčovat vlastní auto, řešit nějaké taxíky, tak si strašně jako samostatně v tom, aby ses po té Patagonii pohyboval úplně nezávisle na jiných zdrojích, které tam turistický ruch nabízí. Los Glaciares    Super. Zůstaneme ještě v tom parku Los Glaciares, což je ten národní park kolem El Chalténu. Tak jsme zmínili jsme Fitz Roy, což je asi ta nejikoničtější hora nebo skupinka vrcholků a je to velká pecka, hlavně když jsou kolem ty jezera vždycky před ním, takže to mi přijde jako jezera, to mi přijde úplně úžasné, ale je tam ještě jeden takový...     A nechci ti skákat do řeči, ale je tam ještě krásné, jak se ten ledovec láme do těch jezer a teď prostě sedíš u toho jezera, jíš si nějakou svačinu a tam ti prostě plavou ty ledové kry a to je takových padesát odstínů do toho tyrkysu, ta modř, jak to má ty barvy. Jo, to je zase něco, co se těžko popíše nebo třeba na fotkách, ty jako krásné barvy, tak barevný led vlastně v Evropě člověk nemá šanci moc vidět, ale tady to je jako takový diamant, ty krásné, jako tyrkysy, které si plavou v těch jezerech, je to...    Když tě slyším, tak bych se tam hned teleportoval, ale nejraději bych tam byl hned, no dobře…     Prosím vás, to je skupinka z jarní výpravy, jenom projdou kolem…       Projdou kolem nenápadně.       A kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop, hop!   Děkujeme, děkujeme. ...   Tak, budeme pokračovat.    V téhle oblasti Fitz Roy, je to, jasně jedna ikonická oblast, nebo jedna ikonická věc, kterou vidět, ale je tam ještě jedna, která je velmi vyhlášená, hlavně pro horolezce, kteří mají rádi velké výzvy a tu si myslím, že bychom také měli zmínit.     Myslíš Cerro Torre? Samozřejmě . Myslíš Cerro Torre, jo. Tam jsem taky ještě nelezla.   Ty bys měla, myslím, trošičku jinou licenci, ne?     To bych asi... ne, tak soukromě bych si, že jo, mohla bych si tam zajít na výlet. Hele, nevýhoda té Patagonie je, že je to fakt z ruky, že ten přelet je tam strašně dlouhý a tím pádem to prostě dlouho trvá, že zatím jsem ještě neměla tu kapacitu se tam prostě doletět, zůstat si tam ještě třeba tři, čtyři týdny navíc a ještě se tam vyzobat všechny ty věci, které by tam člověk chtěl. No to je zase taková oblast, kde ta jedna návštěva nestačí a pokud tam jedeš jednou za život, tak ten scénář je poměrně jasně daný. El Chaltén, Ledovec Perito Moreno, Národní park Torres del Paine, Ohňová země a letíš domů a máš prostě sedmnáct dní intenzivního, fakt intenzivního pobytu a právě takové ty radůstky, jako obejít celý ten Fitz Roy a vylézt na Cerro Torre, tak ráda bych, ale zatím prostě nebyl prostor. Vzhledem k tomu, že ještě mám ty děti, které tady tak pobíhají kolem, tak až prostě odrostou, tak si myslím, že si tam jako vyzobu i ty radůstky navíc, které už nebudou součástí nějaké organizované výpravy, ale si tak udělám radost sama.    Jsem přesvědčen, že se to stane a možná tam třeba bude naHoru.tv s tebou, protože zrovna tam točit nějaký rozhovor, to by se nám moc líbilo. Tak hele, nikdy nevíte! Nejvýhodnější lety do Patagonie Super, takže jsme zmínili vlastně to, co vidět, to jsou ty hlavní asi highlighty. A teď mi ještě řekni, jak na ty lety nejvhodnější, přes co je nejlepší létat, ať už řekněme cena výkon, aby to nebylo extrémně natáhnuté na čtyři dny, ale zároveň, aby to bylo cenově rozumné?     Já si myslím, že tady moc není prostor pro nějakou improvizaci, dostat se do Buenos Aires je jako poměrně jednoznačné. Dá se letět z Frankfurtu, dá se letět z Říma, takže nějakým způsobem se dostat vlastně do těchto výletových destinací. Buenos Aires už ty lety zase tak nenavazují, navíc to odlétá z jiného letiště na ty jihovýchodní části Patagonie, takže někdy třeba je fajn i zůstat den v Buenos Aires, je to úplně něco jiného. A i ten let z Buenos Aires, z hlavního města Argentiny, na jih Patagonie, na jih Argentiny, je tři a půl hodiny. Je to obrovské, takže přeletíš ještě do toho jihu Argentiny. A pak je zase fajn, že těch letišť na jihu Argentiny je více, takže tam můžeš přiletět třeba do Calafate a odletět z Ushuaii. Nemusíš se vrátit do výchozího bodu, ale bavíme se o tom, že to třeba 30 hodin strávených prostě takhle na cestě, než opustíš byt a než vystoupíš v Calafate, takže prostě den a něco je jako dost. A cenově, ať se ještě dostaneme k těm letenkám, tak se mi většinou podaří létat za nějakých 25 tisíc korun, všechny lety dohromady až na jih do Patagonie. To je jako krásná cena. Teďka letenky do Nepálu jsem kupovala včera taky za 25 tisíc, takže je to vlastně stejné. Rozpočet    Jedna věc je cena letenek, ale celkově ten rozpočet. Řekněme, nějaké ty tři týdny, vidět všechno, o čem jsme se bavili, a spát, řekněme, ne v luxusu, ale zase ne ve svém stanu, nějaká taková ta zlatá střední cesta.     Tak prosím, jako stan zas, můžeš spát i někde v apartmánu v Ushuaii, nemusíme někde stanovat na pláži. Argentina nemá úplně stabilní politickou situaci a je tam extrémní inflace. Ta inflace už je dokonce taková, že když přistanete plácnu 15. hodina na letišti a měníte si za ty argentinské pesa, tak dostáváte třeba za 1 dolar 800 těch argentinských pesos, ale o dva týdny později už za 1 dolar dostanete třeba 1500 argentinských pesos. Neustále to strašně stoupá a Argentinci vlastně už si dělají legraci, že když jdou kupovat auto, že chodí s igelitkama, protože těch peněz je tolik, že už to nejsou schopni ani zaplatit. Ale pořád, ať se dostaneme k nějakému finančnímu odhadu, ty ceny jsou zhruba stejné jako třeba u nás nebo někde v Itálii. Takže není to nějaký extrém, typu Švýcarsko, Island, ale není to nějaká zase low-cost cena. Co je třeba strašně levné, tak je víno.      Půl litru vína stojí stejně jako sedmička piva. Ale jakého vína, že jo!     Promiň, počkej, půl litru piva stojí stejně jako sedmička červeného vína, ale jakého vína? Skvělého vína. Skvělého vína.     Já jsem začala abstinovat, už půl roku abstinuju, takže už nejsem úplně takový ten vinař, ale víno je tam prostě strašně levné, pečivo stojí stejně, čerstvé ovoce stojí stejně, takže kafe je tam taky plus mínus těch 50 Kč v kavárně, takže není to nějaký extrém, že v podstatě pokud bys jel na dva týdny do Itálie, tak si ten stejný obnos peněz vezmeš i na dva týdny do Argentiny. I co se týče toho ubytování, že i ty ceny, 500-600 Kč za nějaký nocleh, někde v nějakém penzionku, bez snídaně, je takové jako optimum, pěkné. Já třeba tím, že jezdím se s kamarády, tak si rovnou domluvím třeba apartmán, celý apartmánový dům, že tam máme tři, čtyři pokoje, kuchyňku, buď si zajdeme na večeři, nebo si uvaříme, takže když třeba cestujete i rodinka, nebo parta kamarádů, tak se dá celkem bydlet efektivně a ne moc draze. Co je teda finanční darda, tak je ten Národní park Torres del Paine. Jedna noc… tak ty to vidíš.    Takhle, vstup je jenom 100 dolarů, jestli si vzpomínám.     Vstup je 100 dolarů, přesně, a teď jedna noc na tom tábořišti, když si nechceš tahat vlastní stan, tak se bavíme třeba o ceně jako 150 dolarů za osobu a noc v místním stanu.     No.     To je jako slušná pálka.    A jestli si dobře pamatuju, tak ta refuge nejblíž vlastně těm třem vrcholům, tak tam to bylo úplně, já jsem čuměl, 200 dolarů na noc, nebo něco takového. Opravdu úplně brutálně moc, muselo se to bookovat fakt půl roku dopředu, takže to je důležité také zmínit.     Já když letím v lednu, a to je jako dobrý point ještě, já když odlétám vždycky v lednu, tak bookuju už třeba někdy v květnu, čili těch 8-9 měsíců předem. A když se otevřou ty rezervace, tak jako sedím, já si připadám jak matka, když hlásí dítě do Sokola na kroužek, že prostě sedíš a děláš jako upload, upload, upload té stránky, kdy tam naskočí ty rezervace. Teď to tam prostě naskočí, hned to musíš zaplatit ještě navíc, takže to není rezervace, kterou bys zaplatil za 10 měsíců. Musíš mít předem jasno, kdy přesně v tom parku budeš, zaplatíš ty rezervace a máš tu jistotu, že bydlíš. A teďka ty kempy, to je jako taky ještě organizačně zajímavé, spravuje více společností, takže není jedna platforma, kde by se ty kempy všichni zarezervovali najednou, ale některé kempy spravuje jedna společnost a některé druhá společnost, takže je to taková loterie. Zamluvíš ten kemp, pak zjistíš, že druhý kemp už má obsazeno, takže tam ten zrušíš, o den to posuneš, zamluvíš ten, ten ti to zase zruší a tak je to takový...    Adrenalinový .     Velmi adrenalinový, ano.    Dobře, super.  Na co nezapomenout Úplně poslední otázka, co si vzít vlastně s sebou? A teď nemyslím výstroj, o té jsme se bavili, ale spíše z těch standartnějších věcí. Mě napadne jednoznačně větrovka nějaká goráčovka, nebo něco takového, protože ten fičák, co jsem tam někdy zažil, tak je docela brutální a opravdu to mě napadá jako jedna taková důležitá věc. Co dál? Někdo, kde se mnou tam právě letěl v lednu, tak mi poslal nějaké video a ptal se: “hele, ale takhle tam nefouká, že?”, a já na to, že tohle je ještě jen takový váneček, tam fouká mnohem víc. A jasně, strašně rychle se tam mění počasí, takže goráč, nohy, tělo, totálně goráč. Já třeba vozím nepromokavý batoh, to se mi hrozně osvědčilo, že fakt nemusím furt řešit tu pláštěnku, někde ti to zateče, věci ti promoknou, takže radši volím těžší batoh, který je fakt kompletně nepromokavý. Jinak z jídla, nemá smysl tahat si jídlo, ani vlastně do Chile nemůžeš si dovézt jídlo, tím, že je tam podzemní přesun, Chile, Argentina, tak to na celnici všechno vybalíš a oni ti jídlo zabaví. Takže jídlo naopak vůbec a není třeba nutné tahat ani powerbanku, všude tam dobiješ. Spacák, taky ti stačí do nějakých plus pětínek. Asi je to standard, hlavně bych zdůraznila ty nepromokavé věci a na brýle třeba šňůrku. Už jsem zažila pár lidí, kterým v tom větru odletěly brýle, taková blbost. Já mám šňůrku, kterou to přikotvíš, ať ti ty brýle neodletí. Super, parádní tipy. Já se tam vlastně strašně těším človeče už zase. Za dva roky, ale už teďka se na to těším. Super, moc díky za všechno!      To byla příjemná procházka a děkuji za rozhovor, že jste si mě takhle odchytli.   Určitě se ještě uvidíme tamhle na Peakfestu. Díky moc.    Tak jo, my děkujeme ještě jednou Marušce a díky, že jste tenhle rozhovor sledovali. Doufáme, že vás to bavilo. Určitě budeme rádi, když nás budete sledovat, ať už na sociálních sítích Facebook, Instagram, budete nás odebírat na YouTube. Můžete nás sledovat, respektive odebírat i na Spotify, ať vám nic neunikne z našeho obsahu. Díky partnerům, hlavnímu partnerovi Salewě, partnerovi BrainMarket a někdy příště na viděnou! Mějte se, ahoj!

Přemýšleli jste někdy nad tím, co nám dávají hory tak jedinečného, že se tam vracíme, jak to jen jde? Možná jsou to ty vzácné okamžiky, kdy všemi smysly víme, že žijeme. Možná se potřebujeme očistit od dnešní uhnané společnosti. Někdo se do hor chodí prostě jen fyzicky zničit, aby si pak vzápětí dal nahoře pivo:-) Pro většinu z nás však nejspíš platí, že bychom na horách byli rádi častěji. A proto vznikl portál naHoru.tv. ROZHOVORY S OSOBNOSTMI Z HOR Rozhovory Webináře Dokumenty HORSKÉ INSPIRACE 1 2 3 4 5 NAŠE WEBINÁŘE 21 dní do události WEBINÁŘ Alpy bez tápání 29. 4. 2026 19:00 – 21:30 Webinář na platformě Google Meet Průvodce alpskou turistikou pro začátečníky i mírně pokročilé. Přidej se na 2,5h dlouhou on-line přednášku s Marií Klementovou – mezinárodní horskou průvodkyní UIMLA a autorkou projektu Děvče z hor, která tě provede světem Alp prakticky, srozumitelně a bez zbytečné omáčky. Registrace O PORTÁLU NAHORU.TV Přemýšleli jste někdy nad tím, co nám dávají hory tak jedinečného, že se tam vracíme, jak to jen jde? Možná jsou to ty vzácné okamžiky, kdy všemi smysly víme, že žijeme. Možná se potřebujeme očistit od dnešní uhnané společnosti. Někdo se do hor chodí prostě jen fyzicky zničit, aby si pak vzápětí dal nahoře pivo:-) Pro většinu z nás však nejspíš platí, že bychom na horách byli rádi častěji. Podobná zamyšlení u nás samotných stála na počátku úvah o horském videoportálu, který jsme nakonec pojmenovali naHoru.tv. Chtěli jsme vytvořit něco, díky čemu se do kopců budete moct přenést, kdykoliv si budete přát. A co vás bude bavit, inspirovat a třeba také motivovat. Věříme, že zákulisní příběhy z prostředí horských chat nebo třeba osobní zpovědi horolezců tu sílu mají. Hlavně pak, když jsou natočené přímo na chatách nebo s úžasnými výhledy do krajiny! Pravidelně tam zpovídáme různé zajímavé osobnosti z horského prostředí: chataře, záchranáře, horolezce, běžce, horské vůdce a další osobnosti se silnými příběhy. “Hory jsou někde na půli cesty do ráje.” - Viktor Beránek, tatranský nosič NEJNOVĚJŠÍ ROZHOVORY 1 2 3 4 5

První celovečerní dokument o české hoře. Dokumentární film “Lysá" bude zkoumat vztah člověka k horám a přírodě. Lysou horu navštěvují v posledních letech tisíce lidí s těmi nejrůznějšími důvody. Vyrostly zde nové chaty. Koná se tady nemalý počet běžeckých závodů a horu ovládli otužilci. Dříve typičtí “lysaři” byli vystřídáni běžci, kteří si obouvají tenisky namísto pohorek. Vyšla o ní kniha. Lítá se z ní na padáku. Je královnou Beskyd i Instagramu. Stal se z ní fenomén. LYSÁ PRVNÍ PARTNER FILMU O DOKUMENTU Připravovaný dokumentární film Dokumentární, Česko, předpoklad 2026-2027, 90 min Režie: Aleš Nenička Produkce: Lukáš Havránek Scénář a dramaturgie: Kristína Z. Trníková První celovečerní dokument o české hoře. Dokumentární film „Lysá“ bude zkoumat vztah člověka k horám a přírodě. Lysou horu navštěvují v posledních letech tisíce lidí s těmi nejrůznějšími důvody. Vyrostly zde nové chaty. Koná se tady nemalý počet běžeckých závodů a horu ovládli otužilci. Dříve typičtí „lysaři“ byli vystřídáni běžci, kteří si obouvají tenisky namísto pohorek. Vyšla o ní kniha. Lítá se z ní na padáku. Je královnou Beskyd i Instagramu. Stal se z ní fenomén. HLAVNÍ MYŠLENKA A POSLÁNÍ MODERNÍ ČLOVĚK A HORY Lysou horu navštěvují v posledních letech tisíce lidí. Co je důvodem tak výrazného nárůstu? Jsou početné výstupy v této chráněné oblasti udržitelné či ekologické? Útěky od každodenního života se staly zcela běžným trendem. Kdysi pověstná láska turistu k přírodě byla nahrazena jakousi zběsilou potřebou alespoň na chvíli zanechat svůj život za sebou. A z Lysé se tak pomalu stává doslova “escape game”. OCHRANA PŘÍRODY A OVERTURISMUS Nechceme točit ódu na Lysou. Chceme ukázat realistické pojednání toho, co je ve skutečnosti důvodem návalů turistů, nejen na Lysé hoře, a současně bychom rádi nabídli řešení, co mohou lidé udělat, aby negativní dopady – „svůj otisk“ – minimalizovali. Odhalíme barevnou paletu motivů člověka k pobytu v přírodě a nabídneme rozmanité pohledy odborníků, které mohou přinést hlubší porozumění a novou perspektivu pohledu. Obrátíme pozornost diváka na zásady přírodního turismu a přiblížíme mu základní pilíře filosofie, na kterých stojí turistika v chráněných krajinných oblastech. Chceme divákovi odevzdat hluboké, transformační myšlenky, které mají sílu podnítit ho zamyslet se nad tím, jak by mohl žít svůj život více šťastněji a možná i zmírnil dopady masového turismu na přírodní lokality. CO STOJÍ ZA CELÝM PŘÍBĚHEM ...jsou krásné výhledy tím, pro co si sem turisté přicházejí? ...je to ten pocit, když se dotknou hladícího bodu na vrcholu? ...anebo souvisí masový turismus s neudržitelným způsobem života ve městech? ... a žije člověk způsobem života, který jej čím dál tím víc izoluje od přírody? Toužíme prozkoumat všechny faktory, které vedly k současné popularitě a o celý příběh se podělit se všemi horskými nadšenci napříč Českem. ...film, který odvypráví příběh jedné hory, který má sílu ovlivnit mnoho životů. NÁMĚT FILMU LYSÁ Zvídavý turista hledá na horách odpovědi na ožehavé otázky digitální doby. Putuje nejen Moravskoslezskými Beskydy, aby položil rozmanitým skupinám návštěvníků hor otázky na tělo a pronikl víc do zákulisí fenoménu masového turismu. Nalézá vztah mezi současným způsobem života lidí a nárůstem počtu turistů na horách. Zatímco on hledá odpovědi v terénu, v teple a pohodlí Bezručovy chaty na Lysé hoře probíhá diskuse odborníků. Potkají se filozofka a fenomenoložka, paní profesorka Anna Hogenová, s profesorem a docentem psychiatrie Jiřím Horáčkem, ochráncem přírody a biologem Františkem Jaskulou, odborníkem na ekoterapii a přírodní psychologii Martinem Nawrathem a další. Co odhalí a k čemu nakonec dospějí? Ve filmu se představí i sama hora, která má taky co říct k tomu, co se na ní děje. Portrétní medailónek Lysé hory je tvořen samotným koloběhem jejího života v průběhu roku a teda všech ročních období. Krása hory bez přítomnosti lidí je podtržena hudbou komponovanou přímo pro film a propůjčený hlas vypráví životní příběh Lysé hory. PŘEDSTAVENÍ FILMU ALEŠ NENIČKA Režie Kameraman a režisér posedlý horským prostředím a dobrodružstvím, který natáčí pod horskou filmovou produkcí naHoru.tv a je také jejím spoluzakladatelem. Závod 1000 Miles Adventure natáčel už 5x, má za sebou také autorský dokument o horském ultramaratonu Beskydská sedmička, který vidělo více než 70 000 lidí a film vyhrál taky 1. cenu za nejlepší dokument na festivalu Cinema Open, pak natočil například Sevřené hrdlo na Gerlachu, který získal 1. místo na festivalu MFOF 2015 nebo dokument o obnovené Bezručově chatě na Lysé. LUKÁŠ HAVRÁNEK Produkce Producent filmu se silným vztahem k B7, běhání a horám. Závod dokončil nejlépe v čase 13:54 s Honzou Neuwirthem. Krom toho se o utrpení, které dlouhé tratě provází, sám přesvědčil, když závod 2x nedokončil a 1x na trať kvůli běžeckým zraněním vůbec nenastoupil. Při posledním neúspěšném pokusu si vybojoval 7 beskydských stehů na hlavě, namísto 7 beskydských vrcholů. V roce 2019 po páté proběhl cílem. KRISTÍNA Z. TRNÍKOVÁ Scénář a dramaturgie Lásku k filmu v ní již v dětství probudil strýček, který pracoval jako promítač v kině. Brzy poznala, že stříbrné obaly, ze kterých vytahoval obří kola filmu jsou pro diváka zdrojem kouzelného potěšení. Po absolvování studií na Slezské univerzitě v Opavě, kde se věnovala oboru audiovizuální tvorby, se zaměřila na rozvíjení vlastní scénáristické tvorby. Přestěhovala se do inspirativní Prahy, kde začala působit jako asistent dramaturgie v televizi Nova. Po pár letech opustila televizní svět i Prahu. Přitáhlo ji kouzlo dokumentární i hrané filmové tvorby. Dnes žije v Bratislavě a střídavě působí v Ostravě a v Opavě. Působí jako scénárista a dramaturg. Ve své tvorbě se aktuálně zaměřuje zejména na téma vztahu člověka a přírody. Nejraději pobývá v lesích, na horách a v blízkosti vody. Za důležité pokládá rozvíjení vnímavosti člověka, neustálý růst a návrat k původním kořenům a moudrosti předků, a proto je pro ni srdcovým tématem ochrana planety. FILMOVÝ ŠTÁB A DALŠÍ Produkce - Kateřina Andrlová Asistentka produkce - Eliška Lajblová Kamera A - Ivan Vašek Kamera B - Patr Potyka Kamera zvířata - Enrico Gombala Střih - Matěj Jankovský Zvuk - Jaroslav Menšík Hudba - Marián Friedel Colorgrading - Luděk Lazarczyk Fotografie - Eva Šlosarová Grafika - Zuzana Plesníková Marketing - Martin Brixí CITÁTY, KTERÉ NÁS ZAUJALY „Hory jsou někde na půli cesty do ráje.“ – Viktor Beránek, tatranský nosič „Turisté představují větší erozní prvek než mráz a voda." – František Jaskula, ředitel CHKO Beskydy "Turistika je nejzdravější pohyb, jaký existuje." – Jiří Stejskalík, stavitel Bezručovy chaty

Filmová produkce naHoru.tv production s.r.o. se specializuje na tvorbu dokumentárních filmů s horskou tématikou. V našem týmu je zásadní zapálení pro film, hory, dobrodružství a nekompromisní výsledek. Děláme filmy, které přináší motivaci a inspiraci k pohybu v horách. HORSKÉ DOKUMENTY Rozhovory Webináře CESTA K DOKUMENTÁRNÍ TVORBĚ Filmová produkce naHoru.tv production s.r.o. se specializuje na tvorbu dokumentárních filmů s horskou tématikou. V našem týmu je zásadní zapálení pro film, hory, dobrodružství a nekompromisní výsledek. Děláme filmy, které přináší motivaci a inspiraci k pohybu v horách. První větší dokumentární film v horském prostředí, který jsme natočili s Alešem a Lukášem, byl o Beskydské sedmičce. Sami jsme se opakovaně závodu zúčastnili, a když jsme se dozvěděli, jak závod vznikl, pohltilo nás to natolik, že jsme se rozhodli o B7 udělat film. Natáčení bylo sice náročné, ale také jsme zjistili, že nás cesta tvorby moc baví! Film měl v kinech a na televizních obrazovkách velký úspěch a vidělo ho už přes 70 tisíc diváků, což je na český dokument skvělý výsledek. To nás nakoplo pokračovat a tvorbu posouvat dále za hranice naší komfortní zóny i limitů pod hlavičkou „naHoru.tv production“. Lysá - PŘIPRAVUJEME První velký dokument o této české hoře. Film „Lysá“ je dojemným a silným dokumentem, který zkoumá vztah člověka k Lysé hoře, je o tom, jak krásná a zároveň zranitelná může být příroda, a hlavně co můžeme udělat pro to, abychom o ni pečovali. 2020 Mil Dokumentární film o závodu „1000 Miles Adventures“ na trase dlouhé 2020 mil. V přepočtu jde o 3620 km s převýšením 75 tisíc metrů. Závodníci na kole překonávají krásné české a slovenské hory, a to non-stop a bez zabezpečení. Beskydská sedmička: 95 kilometrů, které ti změní život Beskydská sedmička je závod, kde si člověk projde očistcem. My sami ho milujeme, a tak jsme se rozhodli, že vám zážitek přeneseme i na filmové plátno. Vzdát můžeš zítra Film podmanivým způsobem vypráví příběhy dobrodruhů na jejich pouti napříč územím bývalého Československa. Většina z nich absolvuje 1600 kilometrů dlouhý závod „1000 miles“ po vzoru jeho zakladatele - legendárního bikera Jana Kopky - v sedle kola. NAŠE DOKUMENTÁRNÍ FILMY CHCETE SE STÁT PARTNEREM NAŠICH PŘIPRAVOVANÝCH FILMŮ? NAPIŠTE NÁM. Jméno* Příjmení Email* Zpráva * Odeslat