ROZHOVOR EXTRA: Horolezec Marek Holeček o regeneraci těla i mysli

► Pokud se vám video líbí, můžete podpořit vznik dalších rozhovorů, a to zde. Děkujeme!

S horolezcem a ambasadorem značky Mammut Markem Holečkem jsme na zářijovém Peakfestu natočili kratší rozhovor z kategorie „EXTRA“. Marek se s námi podělil o to, jak se udržuje v kondici mezi náročnými expedicemi, jak regeneruje tělo i mysl, a co pro něj znamená balanc v horském i každodenním životě. Rozhovor jsme natočili těsně před jeho expedicí na Langtang Lirung, která tedy není tématem tohoto povídání.

Co vše v rozhovoru s Markem zaznělo?

2:03 Sura Peak s Matějem Bernátem

4:12 Udržování se mezi výstupy

9:03 Poslouchat sám sebe

11:40 Relaxace

Video YouTube verze zde:

Podcastová Spotify verze zde:

Podcastová Apple verze zde:

YouTube Music verze zde.

Hlavním partnerem naHoru.tv  je desítky let prověřená horská značka Salewa, která své produkty vyrábí dle striktních a nezávisle auditovaných enviromentálních standardů s ohledem na společenskou odpovědnost a udržitelnost. Lokální web najdete zde.

Partnerem naHoru.tv je také BrainMarket. S kódem NAHORU10 dostanete 10% slevu na většinu jejich nezlevněných produktů. A pokud si nevíte rady s výběrem, sepsali jsme pro vás článek, kde vám poradíme, jaké doplňky stravy pravidelně doplňovat.

Partnerem rozhovoru je také horský hotel Pyramida na Jizerce.

Na klasický rozhovor s Markem Holečkem se můžete podívat zde a zde a o jeho projektech se můžete dočíst na jeho webu zde.

Podpořte vznik dalších rozhovorů.

Zde je i textová verze, pokud preferujete čtení před poslechem. (Přepis byl vygenerován automaticky, takže se v něm mohou objevit drobné nepřesnosti – děkujeme za pochopení!)

---

Horolezec Marek Holeček o regeneraci těla i mysli

Našimi partnery jsou ryzí horská značka Salewa, výrobce doplňků stravy BrainMarket a stylové ubytování Panský dům a Pyramida na Jizerce.

Právě teď se nacházíme v budově bývalé sklárny v osadě Jizerka v Jizerských horách.

Tahle ta budova zvenku je úplně parádní, krásně zapadá do hor, a ne každý by úplně čekal, co najdeme uvnitř. Je tady parádní tělocvična a včetně lezecké stěny, kterou vidíte krásně za mnou.

A když lezecká stěna, tak kdo jiný by měl vedle mě sedět než Marek Holeček. Čau Máro.

Zdar, ahoj, čau Martine.

Kdyby náhodou někdo nevěděl, tak Marek je primárním povoláním filozof, který občas trošičku leze, tak proto ta lezecká stěna.

Ale lezecká stěna, nevím, já mám radši ten přírodní materiál, že když se podívám na tu právě krásnou budovu, tak mně se na ní líbí právě, že to je z toho přírodního materiálu, z těch kamenů a z těch šutrů.

A já od malinka nejprve jsem začínal lézt po šutru.

Takže já mám blíž asi k tomu.

A jak ten indoory, když se už udělá nějaký ty stěny, jako ta napodobení na té skále, tak tam bude vždycky výrazně pokukávat za tou krásou, která ještě prostě venku je.

Takže já se těším, až dokončíme rozhovor a budu moct jít na sluníčko a nadýchat se toho čerstvého vzduchu.

A mimochodem, Jizerský hory, jsi tady často, spíš jenom pracovně?

Nebo běžně?

Já jsem pražáček, takže na to mám kousek.

Na běžky sem zajedu a je to tady hezký.

S děckem jsem tady byl hodněkrát na kole.

Takže to jsou prostě je to srdcovka.

A nehledě na to, že mám spoustu svých praštěných kamarádů právě z těch míst a Jizerky.

Anebo pak ještě samozřejmě jsou Krkonoše no.

A to je prostě místo, který vlastně stahuje nejenom ty, kteří mají rádi lezení někde ve vysokých horách nebo po skálách, ale obecně je to velké hřiště pro spoustu lidí a nějaký užitý zábavy.

Sura Peak s Matějem Bernátem

Prosím tě, chtěl jsem se zeptat.

Poslední expedice, jestli se nepletu, Sura Peak s Matějem, bylo to vloni květen, zhruba něco takového?

To už se pamatuješ líp. Plus minus. Plus minus, tak to bylo.

Od té doby nebyla žádná expedice, nevzniklo nám něco?

Ne, já jsem měl vymyšleno hned na jaro, že už pojedu na výpravu, ale neměl jsem lidi.

Parťáka myslíš?

Parťáka, jo.

Ty, co měl jsem stabilně teďka poslední léta, tak ty měli už svůj nějaký projekt.

Anebo se mnou nechtěli, kdo ví.

Já nevím.

Ale si v podstatě znal jsem od nich tu odpověď.

Oni mě dokonce zvali teďka i na ten kopec, jak jeli na ten Mucuchies, ale to mě prostě nějak neoslovovalo vůbec.

A ne parta, parta je parádní, ale ten kopec, to musí být zamilovanost.

A jak on je tam, u mě se nedostaví, tak já vím, že už ji nenajdu.

To prostě ne, hotovo, vyřízeno.

Takže já jsem měl na jaro vymyšlenou nějaké projekty taky do Karakoramu anebo do Himaláje.

Bylo mi to vlastně ve své podstatě jedno.

Otázka, že vlastně ten, neznamenáme to, personální, byla personální bída.

Takže jsem to zkoušel rozházet a zase jsem teďka našel protkané tu pauzu vlastně mladší.

Už jsem zase lovil úplně v mělkých vodách a už jsem to zase dostal na nějakých 28, 31 let.

Takže jednou jsme dva prostě parádní kluci, se kterými se těším, že mě tam nahoru vytáhnou na kopec.

A ten kopec, který se jmenuje Langtang Lirung, to je takový prostě jeden z tisíce a někde v tom Himaláji.

Až na to, že je poměrně vysoký a ještě nevylezená, ta stěna.

A to bude teď na podzim?

To bude teďka 24.

Září to znamená, že za chvíli odlétám.

Super, hodně štěstí určitě.

Tak to já mám teďka spíš jako dovednost. Tam už chybí. Já bych říkal, že už ubývá. Ale štěstí dává rozdávání.

A na tohle jsem se chtěl zeptat.

Jestli chcete.

Kdybych to uměl zhmotnit, tak to budu i prodávat.

Udržování se mezi výstupy

To myslím, že by bylo hodně zájemců, kdyby se sešlo.

K tomu jsem si chtěl tady trošičku dostat.

Před chvílí byla nějaká ta pauza mezi expedicemi.

A jakým způsobem se udržuješ?

Tam máme tělo, máme tam hlavu.

Pod tělesnou stránkou je tam nějaká síla, je tam nějaká kondice.

Tak třeba jestli bychom mohli tyto věci trošičku rozebrat.

Co se týče těla a síly, tělo se zdá, že tam je velké.

Dobře, je to něco přes rok, ale v podstatě se to dalo zaplnit spoustou dalších činností.

A nejenom věkem.

Co se týče lezení, tam bylo toho mraky.

Primární dovednost horolezecká je naučit se vertikálně lézt.

A to můžeme dohnat kdykoliv.

Na těch skalkách je jedna z těch dovedností, která tvoří pak ten celek v horách.

To znamená pořád opakovat to lezení.

To pořád chřadne, když to neděláme.

Takže si dobře zalézt a mít tu stabilní úroveň i připravenou na to, že budou nějaké dny, kdy budou výpadky.

Ty se vždycky sčítají ty nejhorší momenty, co máme v tom řetězu.

Tam je to nejslabší.

Takže pokud dokážeme mít samozřejmě špičkové, to je super.

Když máme nějaké těžké cesty na skalách, na písku, tak je to super.

Ale musíme počítat s tím, že ten den nebude skvělý a co jsme v danou chvíli schopni odvézt.

To je vždycky tak.

A to je s tělem.

Ta fyzická stránka není žádná složitost.

Včera jsme tady mluvili o nějakých zdravých výživách.

Ještě to, co vám chutná a hýbejte se u toho.

Tělo dává návod.

Kolik toho máte sníst.

Protože jestli se chcete hýbat a chcete mít dynamiku, tak to většinou přirozeně ty naše smysly k tomu směřují.

Já jsem si říkal, že žádná věda to žádná složitost není.

A co se týče i té fyzické přípravy, tak jestli má mít vytrvalost, tak musím dělat ty vytrvalostní věci.

A pravidelně. Zase pravidelně.

To znamená, že to je otázka, co dělám přesně a rozděleno, nevím, jednou za měsíc, nebo rok předvádět, co dělám každý den.

Takže já si rád jdu zaběhat, jdu si zalíst.

Tu činnost můžu zaměnit s nějakou jinou aktivitou.

Třeba to běhání můžu vyměnit za běh.

To je dynamický, krásný výdej.

Rád mě si člověk vyběhne a přitom si třeba jdu zalíst ještě na boudu nebo na stěnu.

A nebo jedu do přírody.

Takže to jsou ty základní věci.

Neudává se na tom takový klade, jak se říká takový akcent, tak to je samozřejmě psychika.

A ta psychika se trénuje úplně jednoduše.

A to je tím, že si dáváme nějaké cíle.

Ale pořád.

To znamená, že nejen v tom osobním životě, co chci udělat, jestli chci dopsat teďka další knihu, prostě udělat si z toho takovou trošku až zátěž.

Prostě je to pakárna normální.

Dělat nějaké zase dokumenty.

Jednou s tím, že třeba když lezu na těch skalách, tak když polezu na standardních odjištěných stabilních stěnách, jako třeba na vápenci nebo skalních místech, kde je dobře odjištěné cesty, tak netrénuji tu psychickou zátěž, že můžu spadnout pod tou tíhou, že se mi může něco stát.

Vždycky je ten pád rizikový, ale samozřejmě pod tou tíhou, která je, že může to být nějaký fatální pád, že se může ublížit.

Takže já si nechci ublížit, to znamená jinými slovy, já musím najít takový terén, který mě zároveň splňuje nejenom, že se hýbu, ale zároveň mi splňuje i to psychické napětí, kde musím vyrovnávat tu úroveň, abych prostě byl pod tím tlakem, že vím, že nesmím udělat chybu.

A to je samozřejmě to, co moc dobře známe ze života, když jsme pod takovým tlakem, nesmíme udělat chybu, tak třeba dostaví se nervozita, ta sebejistota může jít do kelu.

Ale když to děláme častěji, zjistíme si tu stabilitu svého prostředí, co jsme schopni odvést, tak to je takzvané zdomácnění.

Takže čím víc si to vždycky vystavujeme a čím víc to zkoušíme, tak nacházíme větší stabilitu.

Takže tohle je jedna z věcí, kterou já určitě do toho dávám a teda výrazně na to kladu taky důraz, protože to pak jako potřebuje.

Hodně je potřeba věřit si v toho, že mám dobrého parťáka, který to má taky vlastně už ve sobě zažité.

No a pak, že nad hlavou je, jak jsem říkal, ten všeho míra, ten šťastnějšího míra.

Poslouchat sám sebe

Zmínil si běh, já si minulé si pamatuju při tomhle rozhovoru, že jsi říkal, že tě buzerují hodinky, prostě, že bys zrovna měl odpočívat.

Tak jsme si z toho trošku udělali, když tě pořád tě buzerují hodinky. Nebo hodinky ani nemáš na běh?

Nemám, je to právě, mě to bylo, ale to je každého věc. To znamená, že někdo má rád porovnání a já vlastně většinou prostě poslouchám vlastně sám sebe.

To znamená, moc dobře vím, že ten den, když vyběhnu, tak jestli bude dobrý ten běh nebo nebude. Ale to ještě neznamená, že ho třeba vzdám a nebo naopak si ho vlastně užiju.

Což vlastně to jsou tady parádním, že to vlastně frčí.

Ale nepotřebuji na to v běsí v podstatě ani nikoho. abych s tím běžel, když běžím s někým, tak jsem rád a doufám, že bys neutekl tak.

Ať nás pojďme, když tady někde počkáš.

A co se týče toho, abych koukal na nějaké hodinky, tak koukám, tak tady je ciferník a ručičky běží.

A ty hodinky vím jediné, že o ni mě potřebují, protože se dotahují tím, že běžím.

Takže je to vyřešení úplně jednoduše a co se týče nadmořské výšky a sledování tělesné kondice, to vlastně vůbec nepotřebuji. Z jednoduchého důvodu, protože to vím, jestli můžu ještě, nebo nemůžu.

A tu logistiku, když už jsem toho namýšlel, jak chci lézt, tak mám to přesně vymyšlené, kde se nacházím v tomto místě, že vím, co mi ještě zbývá za pasáž.

To bych byl blázen, kdybych to neudělal.

A co se týče potom nějakých dalších vymožeností, tak to víme, že většina všech elektrických věcí můžou prostě vypadnout a zdechnout. A když se nenaučíme se tu základní orientaci bez toho, no tak jsme jak v slepé uličce, uprostřed něčeho, kde se umíme hnout. Takže já na tohleto moc nesázím.

Mě s těmi hodinkami mě připomněl kamaráda, ten nedávno dal na sociální sítě, že si užil nejlepší běh tohoto roku, protože se zapomněl na hodinky.

Jsi tady docela výstižný a navazující na to, co říkáš.

Ale konec konců se beru, že hodinky jsou jedna z těch ozdob, které si já ještě dopřeji. Vlastně se mi líbí.

A já měl jsem dlouhý let a tyhle z ty právě všechny možný, co měřili, nevím, možná vesmírný prach, ale pak jsem si říkal, že prostě mám rád klasiku, takže jsem zase zpátky u luxusních hodinek.

Super. Tak jsme se nějak dostali k tomu tréninku, k tomu udržování se.

Taky ještě cinkají. To je nádherný.

To jsem dlouho neslyšel.

To je nádherný. To je srdíčko toho, že ten strojek a dovednost lidská se skládá na to.

To je nádherné.

Pěkné, pěkné.

Relaxace

Super. To je teda nějaký ten trénink nebo udržování se, no ale co naopak relaxace?

Protože samozřejmě je nutné odpočívat, je nutné umět odpočívat, opravdu tu hlavu vypnout, to tělo vypnout.

Co je pro tebe ta nejlepší relaxace?

Hlavní relaxací může být také pohyb pod nějakým velkým stromem, ale ono jako čas na usínání někde nebo pololeže, na to není čas v životě. Ty vole, kolik je času?

Máme málo vymezeného času tady, když si to uvědomíme.

A nějakým velkým odpočinkem...

Samozřejmě jsou momenty, kdy musí nastat zklidnění, a to je třeba spánek.

Když jdeme do nějakého spánkového režimu, kdy si jdeme odpočinout, tak tam natahujeme nesmysl do toho spánku a udělujeme si předtím, když do toho spánku jdeme, když to jde, tak si udělat nějakou chvilku klidu.

To znamená úplně se zklidnit.

Někdo může to mít, že to je blbost, ale tak podívejme se třeba na správy v televizi nebo něco.

Něco, co nás zase nerozruší nebo něco udělá v klidu.

Nebo si něco přečteme.

Jen tak můžeme chvilku sednout, ale to nemusí být dlouhý čas.

Stačí 5 minut a sednout si do křesla a něco si představovat.

Ono se určitě to tělo uklidní a pak se dobře spí.

Já miluju spánek, který je dobrý, sladký.

Já bych ho ještě prodloužil, ale jak stárnu, tak už se mi zkracuje.

Není, že bych ho nedokázal dlouho spát, to dokážu, ale zkracuje se mi ta intenzita.

Když jsem byl dítě, tak mi stačilo pár hodin a byl jsem vyspalý.

Teď potřebuji takhle dlouho, a ještě mám pocit, že bych se potřeboval dospat.

Myslím, že je to doporučení před spánkem.

Vědci doporučují v červených brýlích.

Minimálně hodinu nekoukat na mobil, nekoukat na televizi.

Každý návod neexistuje, protože každý si musí definovat sám.

To je naše nejtěžší výzva.

Definujeme si naše cíle a najdeme si v tom jakou rovnováhu.

Protože úplně čistá rovnováha nám přináší strašně moc úspěchů.

To je blbost.

Je lepší vyvážit a občas najít tohle, tohle, ale najít, co vlastně vždycky funguje.

A když to víme, tak nemáme žádnou složitost si to nastavit.

Super. Máro, děkuju moc za pěkné povídání.

Super, díky moc.

Držíme ještě jednou palce, ať se všechno zadaří.

A vám děkujeme, že jste tento rozhovor sledovali.

Doufám, že se vám to líbilo. Taky budeme rádi, když nás budete sledovat na sociálních sítích.

Určitě, abyste nic nezmeškali. Stejně tak na Spotify.

Můžete sledovat i naše nové podcasty.

Díky partnerům, Salewa a BrainMarketu.

To je vše. Mějte se a díky. Příště.

Ahoj. Čau.