► Pokud se vám video líbí, můžete podpořit vznik dalších rozhovorů, a to zde. Děkujeme!
Radek Drahný působí již více než 19 let jako mluvčí Správy Krkonošského národního parku, který patří mezi nejnavštěvovanější národní parky na světě a nachází se v nejvyšším pohoří České republiky. Kromě své kariéry tiskového mluvčího je Radek Drahný také fotograf a autor několika knih s horskou tématikou.
Co vše v rozhovoru s Radkem zaznělo?
0:30 Návštěvnost KRNAPu
3:09 Krkonoše bez zásahu člověka
15:24 Reklamní smog
17:33 Jedinečnost Krkonoš
22:24 Regulace a vstupné v KRNAPu
31:28 Edukace
35:14 Organizace závodů v Krkonoších
37:52 Vize KRNAPu
39:01 19 let v KRNAPu
42:13 Co mu hory dávají a daly?
Video YouTube verze zde:
Podcastová Spotify verze zde:
Podcastová Apple verze zde:
Podcastová Google verze zde.
Hlavním partnerem naHoru.tv je ryzí horská značka Salewa, která vyrábí oblečení a vybavení, které kombinuje tradiční materiály s progresivním a moderním designem. Lokální web najdete zde.
Naším partnerem je také BrainMarket. S kódem NAHORU10 dostanete 10% slevu na všechny jejich produkty. Doporučujeme například jejich vysoce kvalitní Omega 3. Více o jejich produktech se dočtete v článku.
Natáčeli jsme v Penzionu Andula v rámci Friesových bud v Krkonoších.
Oficiální stránky Krkonošského národního parku najdete zde.
Pokud chcete poznat i méně známá místa v Krkonoších, koukněte na Neznámé Krkonoše.
Dokumentární film Zrušme KRNAP od Petra Jana Juračky najdete zde a rozhovor s Petrem si můžete poslechnout zde.
Podpořte vznik dalších rozhovorů.
Zde je i textová verze - pokud preferujete čtení před poslechem.
Mluvčí KRNAPu Radek Drahný
Už více než 19 let je mluvčím Správy Krkonošského národního parku, ale je to také fotograf a autor několika knih s horskou tématikou. Naším hostem na Friesových boudách na penzionu Andula v Krkonoších je Radek Drahný. Radku ahoj.
Ahoj.
Návštěvnost KRNAPu
Krkonoše jsou jedním z nejnavštěvovanějších parků na světě. Já jsem byl vlastně velmi překvapený, když jsem tohle zjistil, protože si člověk řekne, že parků je hodně na světě a zároveň je spousta těch, které jsou skutečně hodně navštěvované. V čem, nebo jakým způsobem jsme se dostali do toho, že ten park je fakt tak hodně navštěvovaný? Je to o nějaké speciální metrice, která prostě způsobí, že to můžeme říct?
Je to úplně jednoduchou metodologií, jak se to počítá. Protože Krkonoše jsou poměrně malé hory a jezdí sem hodně lidí. Když nás srovnáme třeba s Yellowstonem nebo s národními parky kdekoliv jinde po světě, které jsou obrovské, tak i když mají velkou návštěvnost, tak přepočteno na počet návštěvníků na to území je to relativně málo. Proto vlastně Krkonoše jsou jedním z pěti národních parků na celém světě, který má extrémně velkou návštěvnost. V absolutních číslech je ale tím úplně prvním polský národní park, protože má extrémně malé území, vlastně třetinu toho českého národního parku a ta návštěvnost je tam obrovská. Takže z tohoto hlediska, když to vezmeme metodologicky, tak české a polské Krkonoše jsou v té pětici nejnavštěvovanějších národních parků na světě.
Krkonoše samozřejmě je nesmírně pestré téma potenciálně. Ale co aktuálně z pohledu KRNAPu si zaslouží nejvíce pozornosti jako v současné době?
V současné době to je určitě ochrana přírody. Ta tam byla vždycky a od roku 1963 je to naším stěžejním tématem, protože se naši předchůdci usnesli, že Český stát potřebuje národní park a vyhlásili KRNAP. Když na to půjdeme úplně od toho Adama, tak vlastně my aktuálně teď žijeme tím, že se nám blíží rok 2024 a ten bude vlastně 120. výročím, kdy naši předchůdci, náš předchůdce hrabě Harrach, správce zdejších lesů, vyhlásil na strmé stráně, nad Labským dolem, první krkonošskou přírodní rezervaci. To bylo v roce 1904.
Takže my vidíme, že už naši předchůdci před 120 lety si uvědomovali tu vzácnost a jedinečnost krkonošské přírody a snažili se dělat něco pro to, aby to zůstalo pro další generace. Takže to je náš cíl do jisté míry. My na to navazujeme a snažíme se, aby stejně kvalitní přírodu a jedinečnou získali naše děti.
Krkonoše bez zásahu člověka
Ty jsi vlastně zmínil, teď jsme se vrátili do té historie. Já bych se u toho chtěl zastavit, protože Krkonoše se samozřejmě v průběhu staletí měnily s tím, jak se osídlovalo a jak byly osídlovány. Jak by vypadaly dnes bez úplného zásahu člověka? Jak by to tady vlastně vypadalo?
To si neumíš ani představit. Úžasná divočina. Když možná někde na Aljašce nebo na Kamčatce nebo divokých horách přijdeš do míst, kde prakticky asi nikdy nebyl člověk, tak možná tak by to tady vypadalo. My si musíme uvědomit, že ten člověk do Krkonoš přišel už někdy v polovině 15. století a začal se tady vlastně chovat objevitelsky. Začal zjišťovat, co ty hory vlastně mohou nabídnout. Ale v té době to byl neprostupný hvozd, naprostá divočina a přirozeně lidi té doby neměli vlastně vůbec důvod, obyčejní lidé neměli moc důvod do těch hor chodit, protože život tady byl strašně těžký a oni se spokojili s pohodlnějším životem někde v blízkosti řek, kde byla nějaká sídla. Takže teprve až ten středověk, hledání drahých kamenů nebo vzácných rud přivedlo do Krkonoš první lidi.
Ten neprostupný hvozd, který platí, i když by se nacházel tady, jsme ve výši se 12 metrů nad mořem, i tady?
Tady stoprocentně, protože tady jsme na enklávě, na luční enklávě, kterou vlastně lidé, kteří tady žili, kteří se živili dřevorubectvím, tak vybudovali, aby tady vůbec mohli přežít, aby se tady mohli postavit domy a aby tady mohli hospodařit. Bez člověka by vlastně ty luční enklávy nebyly. A je to vlastně paradox, že dneska jeden z těch hlavních fenoménů Krkonoš, respektive Krkonošského národního parku, jsou luční enklávy, které jsou vlastně vytvořené člověkem.
Já jsem se dočetl, že v roce 1989 patřili Krkonoše mezi 10 nejvíce ohrožených parků světa. Soudruzi tady chtěli dokonce vybudovat sjezdovku. Do jisté míry se to asi podařilo na některých místech, ale asi ne tak drasticky, jako by to za jejich okolností bylo. Jak jsou na tom dnes v porovnání s tou dobou před těmi 30 lety?
Oni tady, soudruzi, razili jedno dneska už možná úsměvné heslo, ale tehdy se razilo heslo: hory patří pracujícím. Takže do jisté míry my dneska vlastně shlížíme na tu práci našich předchůdců i tady z toho hlediska, toho rozmachu cestovního ruchu světového lyžování. Ale to, co je třeba zdůraznit, po těch 30 letech, řekněme od toho 89., my dneska vidíme, že Krkonoše jsou v dobrém stavu. Chtěl jsem říct ve výborném, ale nechci se moc chválit. Ale Krkonoše jsou v dobrém stavu z hlediska přírodního. Je to vidět na krkonošských lesích, které jsou dneska v nejlepším stavu za posledních 200 let. Protože předtím tady lidé hospodařili dost průmyslovým způsobem. Krkonoše ostatně byly několikrát odlesněné. Ale teď, když zmiňuješ to, že Krkonoše byly v 89. jedním z deseti nejohroženějších národních parků na světě, tak to nesouvisí ani tak, jako s cestovním ruchem, či působením člověka, ve smyslu tady v místě, ale s emisní ekologickou kalamitou, která vlastně postihla Krkonoše, Krušné hory, Jezerské hory, Orlické hory, což souvisí s tím tzv. černým trojúhelníkem, tepelnými elektrárnami.
Tady tenhle vývoj, to, že je pozitivní z posledních třiceti let, minimálně v tomhle ohledu, tak čemu za to vděčíme, které věci se podařilo třeba i legislativně nebo v jiných dimenzích nějakého státu zlepšit, že teda dnes můžeme říct, že to je lepší než před těmi třiceti lety.
Máme jinačí zákony, kolegové, kteří fungovali za doby komunismu, už nás nespravuje ministerstvo kultury, jak tomu bylo, a nejsme řízení okresním, respektive krajským národním výborem. Máme vlastní ministerstvo životního prostředí a přirozeně ta otázka ochrany přírody dostává svou váhu i třeba při rozhodovacích procesech ve vztahu ke stavění. Určitě to souvisí i s tím, že vlastně do Krkonoš sice jezdí poměrně hodně lidí, ale zároveň je tady poměrně silný region z hlediska toho, že cestovní ruch tady ty lidi živí. A i ti lidé pomáhají vlastně tu přírodu do jisté míry chránit a uvědomovat si tu cennost. Vzniká vlastně jakási společenská objednávka na to, že Krkonoše pro právě tu jedinečnou přírodu mají cenu neustále chránit.
A v tom do jisté míry participují nebo spolupracují i ty ubytovací kapacity nebo prostě ten turistický byznys, který je na to navázaný? Dá se mluvit o nějaké jeho kooperaci?
Určitě. Nežijeme ve vakuu. Máme tady, když jmenuji několik hlavních složek, subjektů. Přirozeně je tady ta rovina ochranářská, tedy Správa Národního parku, ale pak tady jsou místní obce a města, čili samosprávy, kde zastupuje svazek měst a obcí Krkonoše, respektive další sdružení, která vlastně jsou pro nás zásadním partnerem. Máme tady významné partnery v podobě Horské služby třeba, ale na druhé straně potom tady jsou všichni možní podnikatelé, kteří vlastně z cestovního ruchu žijí. Ať už jsou to provozovatelé skiareálů, ať už jsou to poskytovatelé všech možných ostatních služeb, půjčovny lyží, půjčovny lyžařských potřeb, jsou to všichni ubytovatelé od penzionu přes hotely. A ti všichni, vlastně včetně nás, jsme v tom regionu přítomní, žijeme tady a musíme logicky spolu mluvit, spolupracovat a hledat způsoby, kterými můžeme přírodu chránit. Jak ten region může žít, jak může přežít, přičemž nemůže docházet k ohrožení té přírody, pro kterou vlastně Národní park byl vyhlášen, a kvůli kterému právě tito lidé jezdí. Takže je to o hledání neustálého kompromisu, o neustálém hledání poměru na těch miskách vah, co ještě je v pořádku pro ten region a co už není.
Můžeš uvést nějaké příklady, nějaké fungující kooperace na úrovni KRNAPu a ty další entity?
Určitě to mohou být třeba projekty Neznámé Krkonoše, svazku měst a obcí Krkonoše, který právě si uvědomuje to, že některé části hor jsou přelidněné, působí to problémy. Z hlediska ochrany přírody není to příjemné většině návštěvníků, protože přijít na typickou Sněžku a cítit se tam jako na Václaváku, to asi není úplně cíl těch výletů, co ti lidé chtějí. Třeba právě ten projekt Neznámé Krkonoše má za cíl lidem ukázat, že Krkonoše nejsou pouze o Prameni Labe, o Pančavském vodopádu, o Mumlavském vodopádu a o Sněžce, ale že tady je spousta, stovky dalších krásných míst, nádherná údolí, krásné církevní památky, právě ty luční enklávy s nádhernými roubenkami. Ale lidé často ty informace nemají a právě ta společná aktivita, společné propagace souvisí vlastně s usměrňováním návštěvnosti, kde my vlastně chceme těm návštěvníkům říct, nemusíte pořád chodit na Sněžku, máme tady spoustu dalších krásných míst a pokud vám vadí ty davy, tak si najděte ta místa, ta údolíčka, ty potůčky, kde nebudete se potýkat se stovkami, desítkami lidí během dne. Jsou to místa dokonce, která nepotkáte ani živáčka za celý den.
Jedna z otázek samozřejmě byla, o čem jiném jsou i Krkonoše než o Sněžce, ale tímhle si vlastně na to odpověděl. To znamená, že lidé mohou jít na web nebo YouTube kanál Neznámé Krkonoše?
Má to samostatnou webovou stránku Neznámé Krkonoše, je to na sociálních sítích snadno dohledatelné a lidé díky tomu vlastně zjistí, že máme v Krkonoších, jak říkáš, nejenom tu Sněžku, ale že tady jsou nádherná údolí, která jsou v Harrachově, ze západu, všichni znají cestu do Harrachova, je tam nádherný Žďárský důl, ale kdo se jím neprošel, tak málo dokáže pochopit, jak krásné to bukové údolí je. Stejně tak tady máme nádherná místa, tady na Štěpanicích, na Strážném, Hraničník, když půjdeme na východ ještě víc, tak Lysá hora, Albeřické údolí. To jsou všechno místa, která stojí za to objevit. Lidé tam jsou moc spokojení, když to objeví, ale dává to už určitou nutnost hledat ty informace, protože když někdo přijde do Krkonoš s tím, že k němu ty informace naskáčou samy, tak z pravidla akorát jde na tu Sněžku. Takže jasně, přijedu do Krkonoš poprvé, potřebuji vidět Sněžku, je to největší český vrchol, v pořádku, ale kdo tam jezdí opakovaně, tak už se s tím úplně třeba nechce spokojit a když začne ty informace hledat, objeví nádherná místa.
Určitě dáme odkaz pod video na tyto zmíněné zdroje, protože to je úplně skvělé, že někde pohromadě tohle můžeme najít, protože samozřejmě, když já jsem v Krkonoších, tak se často té Sněžce prostě vyhnu, jako přirozeně se jí vyhnu, nebo záměrně, ne přirozeně, ale zároveň nejsem tak znalý tady, abych věděl, kde ta místa jsou, takže to je skvělé. Je ještě nějaký příklad dobré spolupráce za poslední roky třeba i s firmami s jinými právě subjekty, než třeba ten zmíněný, to byl svaz...
Krkonoše svazek města a obce. Dalším krásným příkladem, a teď tím aktuálně žiju, zítra máme zasedání Rady parku, kde o tom budeme také jednat, analýza odtokových poměrů Krkonoš. Je to odborná záležitost, která vlastně řeší vodu. Krkonoše a voda to prostě k sobě patří. A my už víme, že od vlastně toho konce 19. století, kdy v roce 1897 velké ničivé povodně poničily velkou část Krkonoš, zmařily množství životů a vlastně odnesly spoustu domů a majetků lidí, tak se zdejší obyvatelé snaží s vodou v uvozovkách nějak bojovat. Ale my jsme dneska o 120 let dál a víme, že zas voda v uvozovkách může být do budoucna problém, nikoliv, že by jí bylo strašně moc, ale naopak, že jí bude poměrně málo. Tato studie je inspirovaná obcemi, samosprávami, právě přes Svazek měst a obcí Krkonoše. Spolu s námi vznikla studie, která pomáhá celou tu záležitost ohledně vody v Krkonoších řešit. My jsme třeba správci drobných vodních toků, tedy malých potůčků, které tečou z hor. A vlastně tahle studie pomáhá řešit celé to území s těmi odtokovými poměry a vlastně pojmenovat, co je potřeba dělat, co je potřeba kde upravit, aby ta voda v Krkonoších zůstávala jako věc, která bude sloužit, kterou budeme používat a aby neškodila v okamžiku, když přijde velký přívalový déšť.
Reklamní smog
Tady ta následující otázka, která mě zajímá, tak by možná, jak nad tím přemýšlím, nevím nakolik je přímo pro člověka z KRNAPu, ale přesto. S tím turistickým ruchem jde ruku v ruce to, že v těch obcích jako Pec nebo Špindlerův mlýn, tak je tam vlastně spousta billboardů, spousta reklam a podobně. V mém okolí často slyším ten důvod, že se lidé opět chtějí tomu vyhnout, protože to na ně působí nepříjemně. Dá se s tímto vlastně něco dělat? Nebo to je čistě na daných provozovatelích, aniž by se to dalo ovlivnit?
Ta odpověď nebude úplně jednoduchá. Ono se s tím samozřejmě dělat dá, na druhou stranu to není jednoduché. Musím připomenout to, že všechna ta města, která jsi vyjmenoval, Harachov, Rokytnice, Špindlerů v mlýn, Pec pod Sněžkou, byť jsou geograficky uprostřed Krkonoš, tak nejsou národním parkem. Legislativně to jsou tzv. ochranná pásma, která jsou z národního parku vyloučena, právě proto, že to jsou území, kde lidé mají žít, jsou to vlastně lidská sídliště, a to nejde logicky ruku v ruce s tím, že by tam žily vzácné druhy rostlin, nebo tam často se vyskytovaly nějací vzácní živočichové. Takže už logicky, historicky, tato území byla vyloučena z národního parku a jsou tam vlastně trochu jiná pravidla řízení a hry, jak se řekne, než v národním parku. A právě ochranná pásma jsou ve velké většině v moci rozhodování místních úřadů. Takže pak, když někomu vadí reklamní smog, tak je to přirozeně na jednání s místním městem nebo s místní obcí.
A vlastně to nespadá tím pádem vůbec do jaksi vaší kompetence.
Zjednodušeně řečeno, my bychom se k tomu asi zásadně stavili v okamžiku, kdyby ten billboard měl být postaven na místě, kde rostou nějaké vzácné kytky.
Jedinečnost Krkonoš
Čím to je, že vrchol Sněžky je snad v rámci, že to zjednoduším široko daleko, poprosím tě o upřesnění, jako jedinečný? Co tam vlastně tak jedinečného je?
Tak to máme skoro téma na celý náš pořad. Já to zjednoduším. Když se ze Sněžky podíváš na sever, kdyby jsi viděl hodně daleko, tak budeš tušit, že tam je Skandinávie. Když se z ní podíváš na jihozápad, tak někde tam jsou Alpy. A právě Krkonoše jsou takové pohoří v rámci celé střední Evropy, kde se potkali vlivy skandinávské a z jihozápadu alpské. A proto jsou Krkonoše tak unikátní. Jednak široko daleko v širokém okolí jsme vlastně nejvyšším pohořím. Jsou to takové mikro-velehory uprostřed střední Evropy. A tím, že se tady potkali ty dva vlivy, ten alpský a ten skandinávský, tak vlastně v Krkonoších vytvořili přírodní prostředí, které nikde široko daleko nenajdeš. Existuje taková zkratka. My říkáme, že Krkonoše jsou ostrov Arktidy uprostřed Evropy. Je to tak drsné podnebí, že vlastně jenom tady ve střední Evropě se v Krkonoších vyskytuje takzvaná arktoalpínská tundra. Tundru známe z Ruska, ze severních krajin, ale tady široko daleko nikde tundru neuvidíš jenom v Krkonoších. A tím, že se tady pojí právě ten skandinávský vliv a ten vliv z Alp, tak proto jsou Krkonoše tak výjimečné v rámci celého světa. Zároveň právě Sněžka je pod tím největším atakem turistů.
Na kolik se daří ty masy lidí, kteří se objeví třeba konkrétně na Sněžce, nějakým způsobem oslovit, ovlivnit, inspirovat? Protože to je v podstatě ročně kolik stovek tisíc lidí projde třeba přes tu Sněžku.
Sněžka je zvláštní místo. Připomeňme si, je to nejvyšší vrchol České republiky, je to jeden z nejvyšších vrcholů Polska, nejvyšší v té jeho západní části. Jsme území, které má velmi dobrou dopravní obslužnost a dostupnost. Prakticky z několika velkých aglomerací z Prahy, z Hradce Králové, ze severu, to jsou z Wroclaw, Jelení hory, jsou Krkonoše dostupné prakticky v horizontu jedné hodiny. Dojet sem autem, podívat se do divočiny, do krásné přírody a vlastně třeba se zase vrátit, což není ideální trend, ale samozřejmě se to stává právě díky té bezvadné dostupnosti. To je to, co dělá ze Sněžky tak ožehavé téma, tak citlivé místo z hlediska ochrany přírody křehkosti toho vzácného ekosystému, dostane se sem velmi snadno, velmi rychle obrovské množství lidí, kteří tam jdou právě proto, že Sněžka je výjimečná. Tam přirozeně vzniká konflikt. V České republice je něco jedinečného, například korunovační klenoty, tak je to zamčené, chráněné pod několika zámky, málo kdo to může vidět. Sněžka je vlastně obdobně cenné území, jako jsou ty korunovační klenoty, ale nejsme schopní a ani nemůžeme a nechceme ji zamknout. Takže tam může kdykoliv přijít kdokoliv, ale pokud se tam bude chovat nešetrně, třeba nevědomky, anebo i úmyslně, tak potom vzniká obrovský problém, protože to vzácné přírodní prostředí Sněžky by touto neohleduplností mohlo zaniknout. A my jsme zase v mezích zákona, protože dneska je zde přirozeně existující konflikt, vlastně enormní návštěvnost, která do Krkonoš láká množství návštěvníků. A pak zde máme vzácné prostředí, které si zaslouží striktní ochranu, ale přitom vlastně víme, že ti lidé na tu Sněžku touží přijít. Hledání nějakého kompromisu a o tom, co ještě možná je a co už není.
Regulace a vstupné v KRNAPu
Jeden ze způsobů asi možného řešení nebo jak se k tomu postavit ze strany určitě mnoha národních parků na světě je regulace v podobě třeba platby nějakého vstupného. Jakým způsobem je zde k tomuto tématu přistupováno?
Zde to je citlivé téma, otázka regulace a otázka vstupného. Já bych to nespojoval, to jsou totiž dvě odlišné věci, které se může zdát, že jsou spojené nádoby, ale úplně to tak není. Ale připomeňme si, že vlastně česká krajina je volně prostupná už od doby Marie Terezie a lidé na to jsou zvyklí. Teď ale v posledních 30 letech si zvykají na to, že je obvyklé, že do památkových hodnot, do národních parků, do přírodních rezervací po celém světě je zvykem platit vstupné. Takže teď jsme v tom, že můžeme hovořit o vstupném. Pak když by vstupné mělo být ale nástrojem regulace, tak by muselo být v extrémní výši, třeba 1000 Kč na den. A to nedává smysl, protože naším posláním a vlastně naším cílem je zprostředkovat ten zážitek a tu krásu z té přírody všem lidem. My nechceme separovat, aby rodiny s dětmi, sociálně slabší neměly možnost navštívit národní park kvůli vysokému vstupnému v regulační výši a aby se mohli přijet pouze ti, kdo na to mají. To nedává smysl. Krkonoše jsou vlastně otevřenou učebnicí pro všechny, kteří chtějí poznávat tajemství a krásy přírody. A my nechceme tou vysokou cenou za vstup znemožnit přijet sem lidem, kteří na to třeba nemají. Tedy otázka regulace je jedna věc. Otázka vstupného je druhá věc. Bohužel v tento okamžik na to ještě není česká legislativa připravená, aby bylo možné v národních parcích vstupné vybírat. Vstupné třeba vybírají území, která jsou spravována obcemi, Adršpašské skály, typický příklad. Na území národních parků to nelze. Složitost je v tom, že v Polsku polské národní parky vstupné vybírají. Po vzoru mnoha jiných národních parků po celém světě. To vstupné není velké. Dá se říct za přiměřenou částku někde kolem 40 Kč na den se do národního parku může podívat každý. A teď vzniká ten problém s tou česko-polskou státní hranicí. Na našem území se neplatí, na polském se platí. A teď to úplně nekoresponduje tomu návštěvníkovi. Čech přichází do Polska, často neví, že má zaplatit. Polák přichází do Čech a říká si, mám taky platit, nemám taky platit. Otázka vstupného, jak jsem řekl, je dneska neřešitelná, protože na to není legislativa. Nicméně, když jsme si dělali nějaké průzkumy veřejného mínění v minulosti, tak to vycházelo zhruba tak, že 60 % lidí by otázku vstupného považovalo za naprosto legitimní záležitost a byli by na to připraveni. Takže velkou část veřejnosti máme na své straně z toho hlediska, kdyby to vstupné mělo být zavedeno. Ale určitě to není na pořadu dne a není to záležitost, kterou by měla iniciovat a řešit Správa Krkonošského národního parku, protože to musí vzniknout jako objednávka, řekněme, celospolečenská a na základě nějaké širší diskuze. A přirozeně by dávalo smysl, aby to potom bylo nastaveno pro všechny české národní parky legislativně. A to úplně přesahuje naše kompetence.
Těch zmíněných čtyřicet korun na den. Chápu, že to je úplně jako... nevím, jestli to je příklad, nebo jestli to je propočítáno, že toto by byla ta částka. V každém případě, pokud budeme počítat s těmi čtyřiceti korunami denně, byl by to jako významný přínos do toho rozpočtu, se kterým byste si dokázali představit dělat fakt jako zajímavé věci většího světa a podobně? Byl by to potenciálně jako velmi zajímavý zdroj?
My jsme už před mnoha lety dostali od našeho zřizovatele úkol připravit analýzu, co by to vlastně znamenalo zavedení vstupného a jak by to mohlo fungovat. A my od samého počátku už v té době jsme začali říkat, že ten příspěvek, který by byl vybrán, by neměl být použit na financování Správy Národního parku, ale že by měl být použit vlastně k tomu, aby se zpátky vrátil do toho regionu a aby zpátky byly investovány do oprav cest, do údržby turistické infrastruktury, po vzoru Poláků, kteří de facto ten příspěvek si dělí mezi Správu Národního parku a tamní horskou službu. Takže i v tomto duchu by to nějak mohlo být případně použito. Ty peníze by jistě byly nezanedbatelné při té extrémní návštěvnosti a určitě by se v tom regionu neztratily a byly by vidět. Návštěvníci by si nepochybně všimli toho, že jsou opraveny mnohé cesty. My se to dnes snažíme dělat také a věřím tomu, že to děláme jak nejlépe můžeme, ale máme na to možnosti využít dotační tituly Evropské unie. V okamžiku, až skončí dotační politika, která nám pomáhá do regionu dostávat velmi významné částky, přesahující dneska už půl druhé miliardy, za poslední programové období, tak nastane otázka, kde ty peníze budeme schopni shánět. Takže v ten okamžik by otázka vstupného byla logicky na místě.
Edukace
Ve videu, možná na takovém menším dokumentu, Zrušme KRNAP, kterým provází náš dřívější host Petr Jan Juračka, na které určitě mrkněte, dáváme opět odkaz pod video, tak se změní spousta aspektů, které jsou do jisté míry kontroverzní. A já bych se chtěl zeptat, zaznívá, skutečně k vám doléhá ten hlas toho jako zrušme KRNAP? To znamená, reaguje ten název na tendence, které vnímáte?
Je to ojedinělý výkřik do tmy. Nicméně, my, když jsme k 60. výročí, které letos slavíme, si naplánovali krátkometrážní dokumentární film o nádherách Národního parku. Tak jsme měli představu těch mlžných lesů, valících se inverzí, krkonošské moře, květinky, zvířátka, prostě romantika, poetika. Tendr vyhrál Petr Jurečka. A když jsme spolu seděli a s jeho týmem si říkali, jaká je naše představa, co by bylo možné, tak jsme se bavili i o těch problémech, které tady máme. A já říkám, zásada těch problémů spočívá v tom, že jsou lidé neukáznění, protože nerespektují třeba, že v klidovém území mohou pouze po turistických cestách a chodí volně v terénu a hrozí tu přírodě. Nerespektují zákazy vjezdu do národního parku, odhazují třeba odpadky. V zásadě tohle všechno se vždy na sociálních sítích točí kolem určité skupiny lidí, někdy více či méně hlasité a nezřídka se ozývá takový názor, no vy už jste tam takový lunapark, tolik lidí vám tam chodí, tak to ten národní park můžete úplně zrušit. Petr v ten okamžik zvedl hlavu, podíval se mi do očí a říkal, tak natočíme film a bude se jmenovat Zrušme KRNAP. A mě to zaskočilo v hrdle. Nicméně Petr to myslel velmi dobře a vymyslel to velmi dobře. A natočil dokument, který vlastně na pozadí té provokace zrušme KRNAP vysvětluje, proč je to vlastně nesmysl. Proč pořád existují důvody pro to, aby národní park existoval. Proč pořád existují důvody pro to, abychom vlastně v Krkonoších měli ten nejpřísnější stupeň lidské ochrany přírody v České republice. A co lidé mají udělat pro to, aby to tak zůstalo. Aby tady pořád bylo co chránit. A ten film je pro nás fantastickým fenoménem, stejně jako Petr Jan Juračka, protože za první den od uvedení ho vidělo deset tisíc lidí. A do dnešních dnů, což jsou nějaké tři týdny od uvedení, je to padesát tisíc diváků. A ten dokument plánujeme používat ve výuce i na školách, se kterými spolupracujeme. Je to velmi krásně zpracováno a velmi jednoduše vysvětleno, co je národní park, co se tady smí a nesmí. A když se něco nesmí, tak proč se to nesmí. Taky trefa do černého a k tomu mu ještě vtipně.
V roce 2014 jste ve Vrchlabí otevřeli nové Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání, které získalo přezdívku Krtek. V čem tedy vlastně teď aktuálně tkví ta prevence, edukace? Jak to vypadá? O jaké třeba typy přednášek je zájem?
My děláme v rámci propagace a ekologické výchovy zhruba tisícovku akcí ročně pro veřejnost. Přednášky, semináře, účast na konferencích. A tahle část naší práce má vlastně jeden neustálý cíl - obhajovat existenci národního parku a vysvětlovat lidem, že pořád má smysl chránit krkonošskou přírodu. Že pořád tady je něco výjimečného, něco vzácného, co si tu ochranu člověka zaslouží. A proč pořád dává smysl ten národní park tady mít. Když se někdo zamyslí nad tím, co je nejdůležitějším posláním národního parku, tak mnozí zasvěcení třeba řeknou pečovat o krkonošské lesy. Spousta lidí řekne, že velmi důležité je pečovat o ochranu přírody, o to, aby tady kytičky přežily a ti ptáčci měli ideální podmínky pro hnízdění. Málo kdo se zamyslí nad tím, že možná jednou z těch úplně nejdůležitějších prací národního parku je neustále lidem vysvětlovat to, že národní park má nějaká pravidla, byl zřízen za nějakým účelem a je vlastně povinností všech pracovníků národního parku uchovat to přírodní prostředí, které tady máme, ve stavu, ve kterém teď je, anebo ještě v lepším. A tak ho předat dalším generacím. To je svým způsobem vlastně i citace litery zákona, jak to fungovat má. A v rámci propagace se neustále snažíme lidem podsouvat, přibližovat jim informace, to, jak se tady mají chovat tak, aby nedocházelo jejich přičiněním k ničení té přírody. Když jsem zmínil těch tisíc akcí, spousta z tohoto počtu probíhá na školách, ať to jsou mateřské školy, pak všechny další stupně školy, či vysoké školy, protože výchova a osvěta je jedním z těch nejzákladnějších prvků, co děláme pro ochranu krkonošské přírody. Protože to všichni známe. Když máme malé děti, když malým dětem vysvětlíte, co se má dělat, tak jsou pak schopny být těmi ambasadory a i svým rodičům vysvětlovat, protože třeba to, co dělají, dělají špatně. Když je uvidí odhodit ohryzek, zdánlivě neškodný, nicméně v národním parku ani ten ohryzek před příchodem toho člověka nebyl, takže ho tam odhodit, byť je to bio materiál, bioodpad, nedává smysl. Je dobře si odnést i ten hloupý ohryzek a vyhodit ho někde ve městě do kontejneru, protože sytit přírodu Národního parku takovým bioodpadem nedává smysl. Někdo po sobě nezanechal žádnou stopu. Přišel do toho chráněného území, pokorně se podíval po té kráse a vlastně potom bez stopy odešel. A to je vlastně součástí neustálé práce v ekologické výchově, v propagaci, ve vzdělávání a svým způsobem je to do jisté míry také Sisyfovská práce, protože to asi nikdy neskončí. My můžeme začínat pořád od začátku, protože budou pořád přicházet nové děti, které můžeme vychovávat a mnohým návštěvníkům můžeme neustále do kolečka vysvětlovat to, jak se v horách mají chovat.
Organizování závodů v Krkonoších
Jedním z našich hostů byl Milan Hanek, který vyhrál závod 1000 MIL, který se vlastně táhne někde tudy přes Krkonoše. Jak je to s pořádáním závodu v Krkonoších?
To je sice složitá otázka, ale vlastně úplně druhá odpověď. Pořádání závodů, hromadných kulturních sportovních akcí je ze zákona zakázané, pokud na to není speciálně udělená výjimka, která stanoví, za jakých okolností, za jakých podmínek takový závod je možné uspořádat. Vlastně pořadatelé s námi jsou vždycky v kontaktu, takové výjimky si vyzískávají dopředu před pořádáním toho závodu a záleží, kudy tu trasu organizátor chce vést a v jakém období roku takový závod má probíhat. Jsou místa, která jsou přirozeně v kolizi například vrchol Sněžky, kde prostě už extrémní návštěvnost sama o sobě neorganizovaných návštěvníků by byla v rozporu s pořádáním nějakých masivních závodů s účastí stovek, možná tisíců lidí. Další takový příklad je, pakliže by mělo docházet k rušení nějakých živočichů. Typicky to může být sokol hnízdící. V ledovcových karech, mohou to být tetřívci, kteří v zimě na některých lokalitách v blízkosti třeba tras nějakých závodů mohou zimovat. A na jaře v období toku, kdy zas potřebují mít extrémní klid proto, aby nebyly rušeni. Ten tetřívek je takový ukázkový příklad, protože byl to kurovitý pták, který byl absolutně běžný, byly ho tisíce, ale vlastně i v podhůří. Dneska v Krkonoších máme pouhých 63 kohoutků to znamená, že ta populace je zhruba dvojnásobná, tedy nějakých 100-120 jedinců. A Krkonoše s tímto počtem jsou poslední místo, kde tato populace tetřívku v České republice je životaschopná. Všechna ostatní pohoří, Krušné hory, Jizerské hory, Šumava, mají populace menší a prakticky už neexistuje šance, že by ty populace mezi sebou začaly v rámci České republiky komunikovat, myslíme, jako geneticky komunikovat, protože tetřívek není přelétavý pták a i Krkonoše už pro něho začínají být v podstatě poslední šancí.
Vize KRNAPu
Co by byl za vás ideální cíl, vize, stav budoucí, který byste si řekli, že je hotovo, pokud by nějaký takový mohl nastat?
Já si myslím, že takový ani nemůže nastat, protože jak říkám, pořád přicházejí, pořád se rodí noví lidé. Ideální situace by byla, že by do Krkonoš už přijížděli vychovaní, vzdělaní návštěvníci, s vědomím toho, že se sem přijíždějí podívat na krásy té přírody, užít si krásu těch hor, užít si krásu toho, co tu naši předkové postavili, vybudovali. To by bylo ideální. Toho se ale podle mě asi nedokážeme dobrat, tak nám zbývá jenom se snažit o to, aby ti návštěvníci, kteří přijedou, co nejsnadněji zjistili ty informace, které vlastně my jim chceme předat. Aby si měli možnost získat takový ten halo efekt. Jo, to je paráda, tam je to krásné, to fakt stojí za to ještě někdy vidět a nesešlapat to a nezničit to.
19 let v KRNAPu
Radku, po těch více než 19 letech tvé práce si můžu představit, že byla spousta náročných výzev a podobně, ale jde z tebe cítit i v rámci přípravy jako velká vnitřní vášeň, velký zájem o Krkonoše. Tak co tě vlastně po těch 19 letech stále drží?
Musím asi říct zcela upřímně, že mě nejvíc vlastně drží ten tým lidí, kteří to kolem mě všechno dělají. A teď myslím nejenom nás KRNAPáky, ale i ostatní. Když jsi zmínil těch 19 let, tak jsem se vlastně myšlenkou přenesl do doby předtím. A já jsem měl to štěstí, že jsem vlastně nastoupil v době, kdy ředitel a později potom všichni další ředitelé byli velkými diplomaty. Díky tomu se nám tady povedlo překonat takové zátarasy, takové příkopy, jaké vznikly třeba na Šumavě. A díky tomu velmi úspěšnému manévrování a diplomatickému jednání všech mých kolegů, a zejména pod taktovkou všech předchozích i současného ředitele, se nám daří udržovat v tom regionu velmi korektní a velmi slušné vztahy. Nemůžu úplně opomenout, připomenout současnou studii, která je asi měsíc stará. Studie spokojenosti místních i návštěvníků, jinými slovy, jak jsou místní a návštěvníci spokojení se s prací Správy Národního parku. Ten výzkum byl prováděn na 900 osobách, což i v rámci celorepublikových výzkumů je obrovské statistické číslo. A my jsme, když to vezmeme známkou ve škole, tak jsme dostali horší dvojku. Dostali jsme 1,7, resp. to byli návštěvníci, resp. 1,8 u místních. A přestože slyšíme o naší práci a o našem vlivu v horách často kritiku, tak tohle je věc, která nás naprosto šokovala, překvapila a zároveň potěšila a dojala. Protože vlastně ten celooborový, seriózní výzkum mezi místními a návštěvníky potvrdil, že lidé to, co děláme, vidí a přestože jsou třeba kritičtí, tak ocenili to, co děláme. A to je věc, která taková zpětná vazba se nedostává mnohým. A nám se dostala poprvé za těch mých profesních skoro 20 let. A vidím, že je to opravdu důsledek toho, jak všichni pracovníci pod taktovkou svých ředitelů, kteří jsou těmi, kteří nastavují takový směr, kam ta loď má plout, to kormidlo. Takže v tom regionu se snaží působit férově, seriózně a být pro místní, pro podnikatele a pro návštěvníky seriózním partnerem.
Co mu hory dávají a daly?
A když to vezmeme ještě z tvého osobního pohledu, tak v horách tady jsi velice často. Tak co ti hory Krkonošské dávají a dali?
Já si myslím, že kdo žije ve velkoměstě a do přírody utíká, tak ví, proč to tak dělá. Když vyrazíte na jaře, v létě, na podzim, v zimě, to, co tady dneska vidíme, je taková krásná zimní pohádka. Asi nebude nikdo, koho by takový pohled do mlhy nepotěšil a neužil si tu drsnost hor, když už tu možnost má. Když sem pak přijedou a mám fakt možnost zažít ty nádherné výhledy, užít si krásné slunečné počasí, je to super. Ale spousta lidí jezdí do hor právě, když není hezké počasí. To hezké počasí sem přitáhne ostatní stovky tisíc návštěvníků, ale teprve místní vědí, že když si chtějí užít Krkonoše tak, jak fakt jsou v tom syrovém stavu, je potřeba vyrazit ven ve dnech, jako je ten dnešní, kdy to není úplně zadarmo.
Radku, díky moc za rozhovor.
Díky za pozvání.
Díky, že jste rozhovor sledovali. Pokud se vám líbil a líbí se vám na naHoru.tv, tak nás nezapomeňte odebírat třeba na YouTube a na dalších podcastových platformách. Taky děkujeme Friesovým boudám, že jsme tady mohli natáčet a našim partnerům Salewě a BrainMarketu.
Mějte se hezky, ahoj.