Je neuvěřitelný, jak se může člověk sem tam vlastně spolehnout na to, že se věci nakonec stanou "správně". Dlouho se mi podle traileru samotnýho a několika recenzí na Osm hor nechtělo. Takže jsem to nechával plavat a nakonec vyrazil narychlo až teď, v navíc takovým trochu těžším období. Do jednoho ze svých oblíbených komorních kin, kam se ještě stále chodí za filmovým zážitkem. A jsem moc rád. Je to hezkej film a to, kvůli čemu jsem se filmu asi i vyhejbal - že hory jsou tu vlastně jen jakousi zdánlivě nenápadnou kulisou příběhu dvou kamarádů - se ukázalo jako skvěle zvolená forma vyprávění.
Trailer najdete tady: